Je pěkné jít do sebe a pochopit, ale pro dost lidí je toto ve chvílích, kdy mají existenční obavy, hodně těžké. Je to vlastně takové dvojí břemeno - bát se budoucnosti a navrch přemýšlet sám nad sebou. Ne každý to svede. Politici používají nadsázku, pokud cokoliv potřebují prosadit. Někdo slyší na Boha, jiný dostane chuť se poprat ve válce. No, já bych tohle zrovna premiéru Babišovi tolik nezazlívala. Potřebovali s panem Prymulou oslovit a motivovat co nejvíc lidí. Víte pane Chalupský, myslím, že se mu to docela povedlo. Jak jinak si vysvětlit, že dokázal, že všichni Češi sami, dobrovolně a úplně všude, nosí roušky? Jistě, my - Češi, co normálně remcáme proti všemu, nic nám není svaté, ze všeho jsme schopni dělat si srandu (to nejsou vždy záporné vlastnosti, ale takovému národu se těžko vládne). Vím, že to nebyla jen jeho zásluha, virus zapůsobil taky mocně, ale vyšlo to? Nebo ne... Samozřejmě moc zdravím.

Zdravím a děkuji za názor paní Šumová. Víte, nejde o to, co člověk-politik řekne, přednese, ale jak to řekne. Chybí mi tam procítění, víra v to co říkám. Ne chladný kalkul, abych oslovil co nejvíc voličů, zejména věřících. Já tam cítím opravdu ten kalkul, ten politický marketink, kde mu jeho PR poradci řeknou co je vhodné říci, kde to říci, ale pan premiér to neumí říci ze srdce. To je mé cítění. Dále si myslím, že jsme opravdu ještě z doby minulé naučeni vrchnost poslouchat a navíc, když je ohrožené naše zdraví, či životy, tak nediskutujeme, ale konáme. Tím si ale nemyslím, že je to v tomhle případě špatně. Naopak. Přeji...Chalupský Pavel.