Jak vyjadřují minulý čas?

Často se v čínštině používají slova pro vyjádření času: včera, minulý týden, loni nebo obecnější vyjádření jako před(tím), když (jsem byl malý atd.) apod., například: 他上个月辞的职 (Tā shàng gè yuè cí de zhí) = On minulý měsíc dal výpověď. Slovesa v čínštině nemění svou podobu (nečasují se). Stejně tak se neskloňují ani podstatná jména a ostatní slovní druhy, jak jsme tomu zvyklí v češtině nebo v omezené míře v jiných jazycích.

V čínštině se místo minulého času vyjadřují vidy - dokonavý a nedokonavý (jestli byl děj dokončen a nebo ne). Dokonavý vid se často vyjadřuje pomocí částice 了 (le), která sama o sobě nemá žádný význam. Objevuje se ve větách, které jsou v minulosti, ale může být i v přítomnosti a budoucnosti, i proto je to ze začátku pro studenty trochu složité. Například: 他辞职了 Tā cízhí le.

Dál máme třeba 过 (guo), kterým vyjadřujeme předešlou zkušenost: 你 见 过 那 个 人 吗?Nǐ jiàn guo nàge rén ma? (Už jsi toho člověka někdy viděl/a?)

Pro vyjádření negativa se používá 没 (mei): 你没有犯错误 Nǐ méiyǒu fàn cuòwù - Neudělal jsi chybu.

Asi jsem to nenapsala úplně srozumitelně, dává to víc smysl, když se do toho člověk trochu víc ponoří. Ve škole nám nic z toho nevysvětlili, naučila jsem se to odposloucháváním konverzací a po čase už se dá poznat, kam se třeba 了 hodí a kam ne. Až později mi právě v ČR vysvětlili, že jde o dokonavost a nedokonavost děje.

Ty tony jsou opravdu problem u tonalnich jazyku ( na priklad cinstina, vietnamstina). Ovladam "jakz takz" japonstinu a tim padem dovedu "precist" i psat nektere cinske znaky. Kdyz jsem navstivil po prve Taiwan koncem 70-tych let, tak mi taiwanska znama napsala, jak se znaky pise v cinstine jednak Ceskoslovensko a taky nazev zeme, kde ziji a jak se vyslovuji. Ceskoslovensko jsem uz davno zapomnel, nazev me zeme v cinstine je RUI DEN, cinsky se pise 瑞典。A ted konecne k vlastni veci. Pred par lety jsme jeli nocnim vlakem z Nanning (Cina) do Hanoi (Vietnam). Pred hranici byla ve vlaku predbezna kontrola dokumentu. Cinsky policista co to delal ale anglicky krome slova "country" neumel, a muj pas mu nic nerikal. Potreboval vedet nazev zeme meho pasu. Tak mu rikam RUI TEN, ale on se na mne stale nechapave dival. Prosebne sem se podival na spolucestujici Cinany v kupe, se kterymi jsem se byl bavil a kteri to vedeli, ale ti delali mrtveho brouka. (potom se mi omluvili, pry kdyz se jiny clovek a zvlaste cizinec dostane do problemu s policii, tak pry nejlepsi pro Cinana je se do toho vubec nemichat). Byl jsem prilis ospaly na to, abych si vzpomenul, jak se to cinsky pise. Nastesti mi napadlo ukazat mu cinske vizum a on mi radostne oznamil ze z textu viza konecne pochopil, ze je to RUI DEN (ale jinym tonem nez ja) a tak byl nastesti problem vyresen a ja mohl pokracovat v ceste.

Zvláštní je, že jste nezmínila, že Číňané nemluví, ale zpívají.

Je pravda, že čínština kolikrát zní jako zpěv. Na druhou stranu, někdy je těžko říct, jestli si jen povídají nebo jestli se hádají (hlavně starší ročníky). Většina čínských přátel zpívá opravdu hezky. Dokonce i manžel, který nemá tak úplně hlas, je většinou schopný chytit správně melodii a i polohu hlasu. Přestože jsem jako malá chodila na ZUŠ, tak tohle nadání opravdu nemám a tóny mi dělají veliký problém. Určitě se to ale dá napilovat denodenním studiem, ale na to jsem byla moc zodpovědná.