Konečně článek bez žvanivých spekulací a prázdného plácání. Krásný den

sorry , patří to pod pana Biceru v 1.4.2020 14:11

citim to stejne, prezijeme vsechno a kdyz je treba, tahneme za jeden konec lana - viz soucasne dny

Ve své historii jsme již několikrát táhli za jeden provaz a jak to dopadlo. V roce 68 nám to vydrželo do ledna 69, v roce 89 nám to také moc dlouho nevydrželo

Zvládli JSME to líp

V tom výčtu by se dalo pokračovt. Souhlasím.

Klidně uveďte, lovila jsem z paměti a ráda článek upravím a výčet rozšířím.

Cihlář ovšem pracuje v USA,kde má lepší podmínky než doma,lidé si pomáhají jak všude jinde a i jinde si jistě snaží,nedělejte z nás něco výjimečného,to skutečně nejsme...

a neni fuk, kde kdo pracuje, Zdenku? i pan Pomahac pracuje venku, a to nijak nesnizuje jeho vysledky

je však příznačné, že to nejlepší je mimo vládní struktury.

Díky, paní Ivano. Karma.

V rámci procesu odpřirozenění se člověk odpoutává od společenstev a přechází do jakéhosi osamocení (individualismu). To znamená též sobectví a neschopnost zakládat rodiny a ztrátu kolektivního sociálního myšlení. Jak dlouho nám ovšem vydrží toto vlastenectví, ke kterému nás zahnal coron, nevím. Moc hluboko to neproniklo.

Naopak - v této těžké době si možná nejedna sigel-matka/samoživitelka, co byla až dosud pyšná na to, jak chlapa potřebovala v životě jen na těch pár minut zplození potomka, uvědomí, že on ten svazek dvou lidí, tedy manželství, kteří oba přispívají do společného rance, zase tak úplně k zahození není...