Gaugin se tak vehementně obracel k přírodě, až umřel na syfilis.

Mluvte za sebe, starý pane. Já nemám strach ani televizi. Nic nevzývám, medituju.

Pro většinu je to jistě tíživé, ale je možné naplňovat si život něčím smysluplným. Jako třeba níže diskutující Marek Trizuljak, svým úžasným viděním.

Zmíněný Gauguinův obraz mě odedávna fascinuje. Jeho atmosféra a tři otázky mají příchuť určité skryté hořkosti a pochyb...

Je zajímavé, že s koncem 19. století, které by se dalo charakterizovat také jako vyvrcholení "modernity," (či moderní doby) oslavující racionalitu, se objevily umělecké směry jako například symbolizmus a expresionizmus hledající jiné cesty, zdaleka ne tolik racionální.

Závěrečná desetiletí 19. století přinesla lidem v evropských zemích značné svobody a relativní blahobyt. Obrazy z počátků impresionizmu srší optimizmem, viz scény z koupališť, lidové zábavy na nábřeží Seiny a bezstarostné výjevy z výletních hospod. Francouzi té době říkali "la belle époque". V Rakousku-Uhersku byla rozvinuta nebývalá demokracie, někteří dokonce říkají, že byla v něčem vyspělejší a hlouběji založená, než naše pozdější demokracie prvorepubliková. Vše to pak velmi drsně skončilo první světovou válkou. A nastoupila postmoderna v podobě zvrácených, totálně prolhaných ideologií a dvou děsivě krvavých režimů. Takové paralely mi přišly na mysl při čtení Vašeho textu. I když sem to píšu velmi, velmi zjednodušeně.

Moc Vám děkuji za úvahu i za ty naléhavé otázky na konci.

Většina lidí je normálních, jen vy jste se poznal a popsal......

Děkuji za komentář, pane Trizuljaku.