Těžké rozhodování. Pacienti s lehkým průběhem zůstávají doma, což je v tomto případě domov důchodců. Nemocnice jsou vyhrazeny pro těžší případy, kapacita lůžek i ošetřujícího personálu se celkem rychle plní. Pro seniory se aktivuje část Těchonína.

Samotný výskyt koronviru v domovech důchodců, kde jsou zakázány návštěvy od počátku března, je absurdní a přízračný. Kudy ta potvora tam pronikla?

Zavlekl to tam personál a teď chce černého Petra poslat dál.

Zřizovatel s předstihem nezajistil ochranné pomůcky (to není povinnost státu, o SARS-CoV se ví už od prosince). Ovšem nikde není psáno, že by personál infekci do domovů stejně nezanesl, virus je totiž nebývale odolný.

Jelikož jde o virózu, léčit se to stejně nedá. Zbývá jen podporovat základní životní funkce, pokud začnou selhávat. Na to je špitál. Ne na opatrování pouhých nakažených.

Ti mají být v izolaci mimo ten špitál. I v běžných domácnostech se lidé potýkají s problémem, jak izolaci zajistit. Domovy důchodců mají tu výhodu, že všichni nežijí v jedné, dvou nebo třech místnostech a nedělí se o jediné sociální zařízení. Mají k dispozici celé budovy, jejichž používání lze přeorganizovat.

Jasně, není nad to umístit do nemocnic výsadek lehce nemocných nebo dokonce bezpříznakových pozitivních osob. Jistě se cestou s běžnými (ale nenakaženými) pacienty nepotkají, nikoho z personálu nemocnice určitě nenakazí.

Pokud se jejich stav nezhorší, stejně se budou muset do domovů vracet, ačkoliv budou stále infekční, protože vylučování viru přetrvává ještě dlouho po odeznění posledních příznaků.

Prostě se jich chcete zbavit, hodit horký brambor někomu jinému.