Filipe, Díky!

Děkuji, Honzo

Marku, jedinečné...........a tristní minulost

Alžbeto, moc děkuji!

A s tou tristní minulostí to tak je. Je součástí naší historie, zasáhla do životů našich, i do životů rodin, v nichž jsme vyrůstali.

Někde jsem zaslechl myšlenku: "Světlo a stín je člověk, výšiny zalité sluncem a vedle nich propast", (nepamatuji si ale, od koho je).

Optimismus je opium lidstva.

Perfektně jste popsal sebevražedný optimizmus lidí, kteří na konci druhé světové války vstupovali s nadšením do krvavého bratrstva komunistické strany. Nejeden z nich to brzy zaplatil vlastním životem. Jako například Rudolf Margolius.

Motivy Února se opakují - Přesvědčil jsem se ! Loni, jsem nabyl pocitu, že někdo - něco, užírá z misek kočce a psovi. K mému naprostému úžasu jsem v garáži objevil "Bludného kocúra". Náš systém hospodaření si pojal asi jako Všelidový a tak si pěkně parazitoval ! Podařilo se mi jej lapit do pytle - J. Neruda opět na scéně - Kam s ním ? Za zádech se mi docela pěkně mlel a vyrazili jsme přes potok směr les. U splavu jsem zaváhal - Konečné řešení ? Ujařmil jsem se - život jsem mu přece nedal, jak jej mohu brát ? Odpochodovali jsme asi 4 km do obytné, chalupní zóny. Nechť jsou rovněž oblaženi ! Kocúr z pytle radostně vyběhl a šel se zařadit, znárodňovat - Huráá ! ...

Říkám ženě - Okradače, parazita jsem rodinu zbavil a máme pokoj. Jak se mu v novém prostředí asi tak vede ? Asi po týdnu žena hlásí - "Co to tam upřeně z houští na nás čumí" ? Tož já nevím. Děd podpořil Vítězný únor tak, že komunistům daroval svůj veškerý majetek. Aby jim to šlo. Pravda, moc jim to nešlo, už jsou tady zase ! Bludný kocúr rovněž ! Asi bude, nějakým jejím předvojem. Naše rodina se zřejmě historicky osvědčila - Furt, je zapotřebí živit nějaké okradačské elementy ! ...

Od počátku, co se lidé rozhodli shluknout se do tlup, je to v podstatě stejné. Dole zneužívaný dav, nahoře zneužívající parta vykuků. Obsah zůstává stejný, jen forma se někdy evolučně, jindy revolučně, přizpůsobuje vývoji těch dole.

Musíte to brát pozitivně. 25. února 1948 opouští Československo směrem do Francie vlak se zbraněmi pro Izrael. Všechny vámi uvedené události je nutno brát jako mediální granáty, aby si toho nikdo nevšiml.

No a pote se v CSSR skolili teroriste z tzv. Palestiny.

Díky Marku za připomínku "vítězství", které nám připravilo 40 let nesvobody. Pohledy přes Tvá "vokna" jsou poezií Tvých fotek, díky za ně.

Oldo, dík!

Nádherné fotky doprovázející trpkou minulost, kterou si, doufám, nebudeme muset zopakovat v budoucnosti. I když se mi zdá, ž k tomu máme dost nakročeno.

Blanko, taky doufám... Momentálně to vypadá na další "normalizaci"

A moc zdravím, dík za nakouknutí a komentář.

V roce 1978 došlo k pozoruhodnému setkání ve Frankenu v Bavorsku. Opus bonum,

pozval, do té doby zcela nejednotný exil na symposium. Sešli se zde u pátera Opaska

představitelé vítězů i poražených. A od té doby se setkávali pravidelně každý rok.

Pavel Tigrid o tom píše v knize: Únor 1948 očima vítězů i poražených po třiceti letech.

Doufám, že dnes po 72 letech, zbyla už jen hořká vzpomínka. Leč, nezapomínejme!

Dík za článek.

https://plus.rozhlas.cz/vzdy-roztristeny-ceskoslovensky-exil-unikatni-setkani-ve-frankenu-ukazalo-ze-tak-7783047

Moc děkuji za připomínku té fascinující události a jejího pokračování, za zmínku o knize Pavla Tigrida, i za ten odkaz. Vřele bych doporučil všem, aby do něj nakoukli. S dovolením přidám zmínku, protože ta prví sešlost u Anastaze Opaska se konala v den 30. výročí února 1948.

Ano, také doufám, že po 72 letech je ten Vražedný únor už jen hořkou vzpomínkou. Nicméně, naše země pak žila 42 let pod zločineckým, kolaborantským režimem. který se snažil, seč mohl, zničit duši národa. Následky vidíme dodnes: "starý opelichaný kocour" z podobenství napsaného výše panem Bučkem, ještě stále straší, vylézá z houští a zkouší to tu zase vyžrat. A taky stále kouše a škrábe. Ale všeho do času...