Upřímně: mají dnešní mladí lidé někde nějaký pozitivní vzor? Mají nějakou pluralitu nabídky? Nebo všude jen převládá asertivita, agresivita, násilí... v lepším případě vychytralost.. podvádění jako norma.

Takže jinak: odkud mají mladí čerpat pozitivní vzory?

Jistěže jsou. Ale jak se k nim dostanou? Začíná se samozřejmě doma: s rodiči (em) uštvanými z práce, kde jedinou jistotou je, že z ní mohou vyletět... po nákupu, který udělá další zdražený průvan do peněženky... Z ČT a jejího "Déčka"? Přes povrchní influencery?

Nebo si máme počkat až všem "napaří" povinou maturitu z matematiky?

Nekverulujte nad tím, co jsem napsal, ale zkuste sama hledat cesty, byť jen tady v blogu. Protože hlavně: jak tu pozitivitu dostat k mladým?

Martine, dostávat pozitivitu k mladým je pozdě. Pozitivita se musí dostal k malým. Oni na to tak strašně čekají! Aby je někdo viděl! Jenom je! Promluvil na ně! Jenom na ně! Mě strašně baví mluvit s dětmi, které neznám, s malými i většími, baví mě pozorovat, jak okamžitě rozkvetou mým zájmem. Cesta je jediná. Ať rodiče odloží mobily, pak je odloží i děti. Ať spolu zase začnou rodiče i děti mluvit. Dneska jsem šla s pejskem a na rohu jsme málem vrazili do kluka asi desetiletého. "Promiň, já tě neviděla," řekla jsem a až jsem se lekla jeho překvapeného pohledu. "To je v pořádku, nic se nestalo," odpověděl, usmáli jsme se na sebe a rozkvetli jsme oba.

Mám rád mladé lidi,zejména ty, kteří mají už před svou dvacítkou jasno, co chtějí dělat až dokončí studia a co si stanovili pro život konkrétní pozitivní program. Ovšem mám také hrůzu z takových, jako je jeden pětadvacetiletý student, podle mne zcela zbytečného, ale dost populárního studijního oboru brněnské MU, který na mou otázku: " Hele co chceš dělat po své letošní promoci?" odpověděl: " Ještě jsem o tom nepřemýšlel, ale nejprve se budu snažit uchytit v Bruselu a když to nevyjde, tak se upíchnu ve státní správě nebo u nějaké vládou dotované neziskovky". Sice má taky program, ale nenazval bych ho pozitivním!

Hm... skoro bych řekla, že tohle je horší než sedět u bedny a chlastat...

Mě naše omladina naopak fascinuje svými znalostmi z delších cest po světě a tajů elektroniky a virtuálního světa, takže nebude to tak špatný, no a s nějakým procentem se musí vždy počítat. Hlavu vzhůru jsou prímoví...

Petře, díky!

my jsme dnes mnohem dál ti co Komunistů kradli dnes kradou milionkrát více a protože mají rozrostlé rodiny a kamarády kamarádů taktéž tak v 89 jsme měli holé ruce když jsme dostali po hloupých makovicích ale....dnes nemáme holé ruce po makovicích nedostaneme máme holé zadky a jde nám o život

Honzo, je to zapeklitá situace. Blog jsem sice skončila optimisticky, ale...