Bloger Tomáš Vodvářka:

Moudrost, pane předsedo, není ve věku. I v době, kterou adorujete byli lidé mladí a staří, chytří a hloupí.

Nicméně, jeden zásadní rozdíl tady je. Dnešní hlupáci se za svůj deficit nestydí, právě naopak, cpou svou stupiditu do médií.

Pak se jim snadno stane, že někdo na jejich úroveň poukáže a zhodnotí ji bez zbytečných kudrlinek.

-----------------------------------

Když zhodnotím bez zbytečných kudrlinek výtvory blogera Vodvářky, které cpe na blogy do médií, tak se vždy (nejen na mě) rozlobí. :) Ale mám za to, že většina se tak nechová.

Zasloužená karma, Vážený pane Hannigu.

Tak, bylo to i dříve, kdy část mladé generace byla neurvalá ke starší generaci.

Oni jsou nejvíce vidět a slyšet právě ti křiklouni.

A když mají možnost, tak dokonce sborově dělají "bordel" na Letné, aby je ten "kazisvět" slyšel: https://www.youtube.com/watch?v=cvmYhZHC7RM

jenže na té Letné byly zastoupeny všechny generace

Mám podobné zkušenosti. Když jsem pracoval v nakladatelství, doslova jsem hltal zkušenosti starých knihkupců z první republiky...

Jinak, to pohrdání části mládeže starými lidmi je tak pitomé, že se s tím snad ani nesluší vážně zabývat

Ale někteří naši staří si o to přímo koledují!

A navíc - třeba já mám problém, protože náš pan president je mladší než já (tedy nezvedený mladík), kdežto Václav Klaus st. je starší než já, takže - dědek.

A já se plácám někde uprostřed.

Keby som ja o svojej babičke povedala v akejkoľvek súvislosti, že je sviňa, rodičia by mi vypálili jednu takú, že stena by mi dala druhú. Vlastne by mi to ani nenapadlo, tým menej, aby to napadlo mediálnemu mainstreamu. Mladí a ešte mladší však dnes vidia, že sa "to môže", napr. Gretka s obrovským gustom nadáva premiérom a prezidentom a oni jej za to tlieskajú. A omladina to vidí, vidí "hrdinku", ktorej to prechádza. Zlá výchova.

tak budte rada, ze jste slusne vychovana, pani Motusova

jake NADAVKY z ust Grety smerem k premierum a politikum zaznely? nejak mi to uniklo. ale kdyz o tom pisete, zrejme vite. muzete, prosim, upresnit?

Omlouvám se, omylem jsem svůj příspěvek vložil dvakrát. VF.

Já jsem si váš příspěvek rád přečetl, a není špatný!

Dobrý den. V roce 1969 vydal pan Vladimír Páral svůj hlavní existenční román s názvem Milenci a vrazi, ze kterého cituji: ... my však přece čekáme dítě, a proto potřebujeme byt, kolejnice na naší podlaze jsou teď už argument, CHCEME BYT – a narážíme na chladnou lhostejnost vedení. „Jsou dva druhy lidí,“ říká Jana, „s kvartýrem a bez něho. A mezi nimi ostnatý drát... konec cit. Ale nejenom v této knize se řeší vztah generací, ten se řeší po celou dobu lidské existence. Ale k tomu lze také dodat, že ostnatý drát může být nejen mezi mladými a starými, ale také mezi sytými a hladovými, zdravými a nemocnými, chudými a bohatými a tak dál a dál. Lidové přísloví praví sytý hladovému nevěří a jiné zas, že nejhorší srážka je srážka s blbcem. Pan Werich rád uváděl slogan o tom, že mladý vůl se většinou stane starým volem. Dnes máme onu pověstnou internetovou platformu, do které může každý kdo chce vypisovat své názory. A tak se svět smrsknul na úroveň rozhádaného pavlačového činžáku nebo periferní hospody. To co dnes vidíme jako rozdělený svět nárůstem vulgarit, agrese, bezohlednosti a pokrytectví je elektronickými formami komunikace v relativní anonymitě pouze zesílený a zcela obnažený pohled na chování lidských smeček, které zde skrytě funguje od počátku světa. A protože návod na život žádný neexistuje, a hlupáci si svou hloupost neuvědomují, připravují si už dnes svůj osud v elektronickém chaosu, jako si mnozí jiní z předchozích generací vyžrali ten svůj. Jenom je na to v záplavě grafomanických exkrementů víc vidět.

Přečetl jsem si románovou fikci Vlastimila Vondrušky "Kronika zániku Evropy 1984-2054". Chtěl jsem to dát přečíst mladým, ale neměli zájem. Je to sice fikce, ale tento scénář se může úplně klidně vyplnit, když k tomu budou dnešní mladí lhostejně přihlížet. Všechny předpoklady, aby to špatně dopadlo, tu reálně existují. My narození z nadšení a nadějí po skončené 2. SV můžeme být rádi, že se již podobné apokalypsy nedožijeme. Přes veškeré peripetie střídání politických systémů a různých period jejich období, jsme prožili šťastný život. 60. léta i za reálného socialismu byla plodnými léty na která se vzpomíná jako na "Zlatá šedesátá" a jsem rád, že jsem byl při tom. Přál bych šťastný život i mým potomkům, ale pomoci jim mohu již jen sdílením zkušeností, pokud o ně budou stát. Takže jestli bude lépe až odejdeme do věčných lovišť, je na dnešních mladých. Podmínky jsme jim však nedokázali připravit příliš dobré. To si musíme sebekriticky přiznat. Z takových podmínek se rodí krysaři s kouzelnou píšťaličkou, kterou ovládají zhypnotizované davy.

Šedesátá léta vnímám jako dobu naděje, optimismu, radosti ze života a je jedno zda v USA, nebo v Německu, či v Československu. Ta nálada prýští z filmů, hudby i ostatních uměleckých směrů. Dnes se v těchto zemích žije daleko snadněji a lépe, ale nálada společnosti, ani úroveň umění s tím nekoresponduje.

Dobrý den. V roce 1969 vydal pan Vladimír Páral svůj hlavní existenční román s názvem Milenci a vrazi, ze kterého cituji: ... my však přece čekáme dítě, a proto potřebujeme byt, kolejnice na naší podlaze jsou teď už argument, CHCEME BYT – a narážíme na chladnou lhostejnost vedení. „Jsou dva druhy lidí,“ říká Jana, „s kvartýrem a bez něho. A mezi nimi ostnatý drát... konec cit. Ale nejenom v této knize se řeší vztah generací, ten se řeší po celou dobu lidské existence. Ale k tomu lze také dodat, že ostnatý drát může být nejen mezi mladými a starými, ale také mezi sytými a hladovými, zdravými a nemocnými, chudými a bohatými a tak dál a dál. Lidové přísloví praví sytý hladovému nevěří a jiné zas, že nejhorší srážka je srážka s blbcem. Pan Werich rád uváděl slogan o tom, že mladý vůl se většinou stane starým volem. Dnes máme onu pověstnou internetovou platformu, do které může každý kdo chce vypisovat své názory. A tak se svět jakoby smrsknul na úroveň rozhádaného pavlačového činžáku nebo periferní hospody. To co dnes vidíme jako rozdělený svět nárůstem vulgarit, agrese, bezohlednosti a pokrytectví je elektronickými formami komunikace v relativní anonymitě pouze zesílený a zcela obnažený pohled na chování lidských smeček, které zde skrytě funguje od počátku světa. A protože návod na život žádný neexistuje, a hlupáci si svou hloupost neuvědomují, připravují si už dnes svůj osud v elektronickém chaosu, jako si mnozí jiní z předchozích generací vyžrali ten svůj. Jenom je na to v záplavě grafomanických exkrementů víc vidět.

Nemám rád Milion chvilek ani pana Mináře. Na druhé straně s hnědou barvou se setkáte téměř u všech zrzků, zkrátka jim sluší. Druhá věc je celkový outfit, tam je to na pováženou.

Lidé se rádi stylizují - někteří ne příliš šťastně..

Moudrost, pane předsedo, není ve věku. I v době, kterou adorujete byli lidé mladí a staří, chytří a hloupí.

Nicméně, jeden zásadní rozdíl tady je. Dnešní hlupáci se za svůj deficit nestydí, právě naopak, cpou svou stupiditu do médií.

Pak se jim snadno stane, že někdo na jejich úroveň poukáže a zhodnotí ji bez zbytečných kudrlinek. Pakliže někdo poukazuje na barvu košile jednoho člověka a ihned ji asociuje s barvou hitlerjugend, nesmíte se divit, že je považován za poněkud divného. To jako když si nechám malý knírek pod nosem, jsem automaticky jistý člověk původem z Braunau?

Samozřejmě, že přát komukoliv smrt či nemoc atd. je odporné a hnusné. Ale mám za to, že většina se tak nechová. Jen pojmenovává některé věci tím pravým názvem.

Pane Hannigu, všichni mladí lidé nejsou takoví jak píšete. Máme pět dospělých vnuků, tří z nich jsou ženatí, mají rodiny, mají malé děti. Ani jeden z nich nepohrdá námi, prarodiči, ani jinými lidmi ze starší generace. Váží si jich. Přesvědčujeme se o tom s manželem dennodenně.. Navštěvují nás, pomáhají nám, a my jim. (Možná pohrdají různými klimatickými alarmisty, kteří stále děsí lidi, dále těmi, kteří namísto aby se věnovali práci, které se vyučili, a povolání, ke kterému získali vzdělání, stali se špatnými politiky, kteří namísto aby byli prospěšní druhým, intrikují a věnují se honbě za penězi a svojí politickou kariérou. Existují samozřejmě i dobří politici, ale těch špatných, a politických aktivistů, jeu nás bohužel mnoho. U těch mladých spíš záleží na tom, jaké vidí kolem sebe vzory - pokud jen vidí ty špatné, pohrdají jimi.

A s tím, pane Hannigu, že někteří lidé reagují na Vaše články zlostně a nenávistně, se netrapte. Zlí, egoističtí a intolerantní lidé, kteří mají tu svoji "pravdu" jen za tu jedinou, existují - a existovali vždycky, v každé době, jsou jen víc vidět. Jsem ale přesvědčena, že těch slušných lidí je daleko víc... Zatím mlčí, ale věčně to tak nebude, jednou ten džbán tolerance a tzv. politické korektnosti přeteče..... Karma.