Všem děkuju za přečtení a také za příspěvky Za váš čas...za trpělivost a za vyjádření úcty... Za Vaše ocenění přečteného...ať už je nebo bylo jakékoliv ...:)

Musím se k jednomu přiznat - nikdy jsem nebyl v Osvětimi a nikdy tam nepojedu. Nemám na to koule. Asi bych to nerozdýchal. I když jsem tam nebyl, a nebudu, budu vždy v srdci s těmi, co tím místem svého času prošli. Odpusťte mi, prosím.

Mě ten Váš guláš vůbec nevadí. Naopak. Je napsaný od srdce a jak to cítíte. Mám to hodně podobné. Děkuji moc za tuto vzpomínku. Hezký den

Radko! Moc, moc Vám děkuji

Děkuji.

Všem mým dnešním čtenářům děkuji za čtení, opravdu si toho moc vážím

Mně stačilo být jako dítě se školou v Terezíně. Po prohlídce vnitřních prostor a vězeňských kobek pro vězně jsem byla otřesena...A pak sem také zažila jako sedmiletá hrůzu, když esesácké komando (gestapo) vtrhlo do našeho dmu a vyšetřovalo rodiče kvůli uprchlému vězni, který se u nás po nějakou dobu skrýval. Do koncentračního tábora v Osvětimi bych již dnes nejela. Stačí mi dokumenty a filmy o hrozné nacistické zvůli páchané na ne - lidech, na těch, které si sami vyčlenili. Přiložené ilustrace v článku jsou velmi působivé. Zrovna tak knihy Arnošta Lustiga, Norberta Frýda i verše v knize Josefa Čapka Kulhavý poutník... Malíř a spisovatel Josef Čapek zahynul v jednom z německých koncentračních táborů roce 1945... Díky za článek.

Radko, Vaše vaření, to je článek nad články. Ty hrůzy a ty dojmy, se asi nedají pojmout jako něco konzistentního, protože to není stravitelné normálním myšlením. Děkuji za Váš článek.

Radko, pozorně a pomalu jsem dočetl. Děkuji Ti!

Já jen Radko doufám, že tam s nimi Bůh byl (nemám ho jako nějakého loutkovodiče, spíš světlo, které ukazuje cestu, z které tak rádi šlapeme mimo), protože jiná útěcha v té hrůze mě nenapadá....

.........je to šílené, díky !