Fyzika rozeznává dva druhy pohybu :

Přímočarý pohyb. Tím se pohybují všechna vesmírná tělesa. Náš oblíbený autor R. Feyman k tomu říká :" Důvod, proč se planety a ostatní tělesa samy od sebe pohybují rovnoměrně přímočaře,není znám. Původ principu setrvačnosti nebyl nalezen". Koncentrace hmoty zakřivuje časoprostor a vesmírná tělesa pak jsou nucena obíhat kolem té koncentrované hmoty, ovšem nezřítí se do ní, protože proti té "přitažlivosti" působí odstředivá síla, a ta vychází z hmotnosti tělesa.

Zrychlený pohyb. Na těleso působí síla, která ho urychluje. Zrychlený pohyb je nerozlišitelný od gravitačního pohybu. Když se dvě tělesa gravitačně přitahují, musíme, ať chceme, nebo nechceme , počítat "r" jako vzdálenost středů těles. Tím se nikdy nedostaneme k "r=0" a pokud ano, pak už ta tělesa splynou a jsou jedno.

Gravitační pole je totožné s energií časoprostoru. A energie časoprostoru se skládá z různých druhů energiíí, včetně energie hmoty podle profláknutého fyzikálního vzorce E=m * c2.

Ještě bych chtěl dodat.

Každá srážka je katastrofální, ať už se jedná o srážku aut, nebo o srážku hvězd. Je to dáno charakterem toho vzorce. Přitom ale nikdy nedojde k "r"= 0, nakonec tomu brání hmota srážejících se objektů.

Měl bych, jako vždy připomínky:

Vaše věta "Když si totiž dosadíme do vzorce výše za r nulu, dostaneme dělení nulou. Když se r=0, pak ty tělesa splynou, utvoří jedno těleso o součtu jejich hmotnosti. Tím se problém vyřeší a žádná nekonečna nevzniknou.

Elektromagnetická síla je založena na záporném náboji elektronu a kladném náboji protonu. Tak to věda popisuje, ale nikdo neví jaká je podstata náboje, co v protonu přebývá a co v elektronu chybí. Atom se snadno rozbije na ionty a pak se volně potulují anionty a kationty.

Gravitace je pouze kladná, je to působení gravitačního pole, gravitační pole je totožné s energií (energie +hmota) časoprostoru. Gravitace stahuje hmotu vesmíru do jednoho centra. Proti ní působí temná energie, jinak také kosmologická konstanta.

Kladná síla gravitace a záporná síla kosmologické konstanty jsou téměř totožné, až na 120 místě za desetinnou čárkou je větší temná energie. Vědci tvrdí, že pokud by byla o řád menší, vesmír by se dávno zřítil do sebe, pokud by byla větší, dávno by se rozplynul a v obou případech by náš stabilní vesmír nevznikl.

Tento vztah mezi těmito silami se uvádí jako důkaz antropického principu.

To je přece ale nesmysl. V limitě blížící se bodu, která ale ještě v bodě není, se síla limitně blíží nekonečnu. Ten integrál energie prostě vychází nekonečný, nejde to spočítat, ať nad tím člověk filosofuje, jak chce. :-)

To, že náboj v protonu přebývá a v elektronu chybí, je zase další nesmysl. Označení + a - je konvence, která se může klidně přehodit.

Třetí nesmysl je, že je gravitační pole totožné s energií. Energie je jen vlastnost, kterou něco má. Přece nemůžeme říci, že kámen je energie.

Je to celé zmatené povídání bez ladu a skladu a bez smyslu. :-)

Fyziků je, jak vidno. hodně.

.... ale zdá se, že zatracene málo filozofů - natož těch co by si k tomu vzali i fyziku ;-)

Mám za to že se v článku diskutuje vědecká metoda (viz. název který obsahuje část pohádkovou a část fyzikální) - mám za to že je nutné přísně rozlišit dvě roviny a to je rovina (představ, metafyziky a filozofie, smyslu apod. u Einsteina myšlenkových experimentů) a rovinu zkušenosti (pozotování, experimentu, výsledku). Za jevy pozorovanými (fyzikálními. fyzickými, když A tak B) může být pestrá rovina myšlenková s roztodivnými úvahami - zdánlivě nepředstavitelná. ;-) Tyto dvě roviny je zcela zásadní potřeba rozlišovat.

Výsledkem je poté teprve příprava úhlu pohledu (filozofické zpracování) a teprve poté práce s fyzikální oblastí. Resp. jít do světa s vybaven různými představami i zdánlivě nepředstavitelnými.

Prakticky: gravitace - hmota - přitažlivé působení - proč vše neskončí v jednom bodě? - je vyváženo rozpínáním vesmírné bulbliny - resp. vše co se přitáhne je zcela ekvivalentně vyváženo zcela odpovídajícím roztažením vesmíru. Tj. hmota se koncentruje ale jednotlivá centra hmoty (v limitě černé díry) se oddalují (možná nastane situace opačná kdy černé díry začnou hubnout a vesmír se začne splaskávat či se tento proces uděje jen jako nový třesk - tedy okamžité splasknutí jako začátek nového třesku).

A kde je metafyzika? tj. to že jedno je vyváženo druhým a na světě nevzniká nic z ničeho pouze s jednou vyjímkou a tím je polarizace vesmíru z ničeho na začátku ;-) (pokud někdy nějaký začátek vůbec byl ;-) - to je jednoduchý smysl a záměr - rovnováha, symetrie i paradox (nic nevznikne z ničeho kromě jedné vyjímky ;-) a kromě toho zda vůbec o nějakém začátku je možné uvažovat ;-)))

A obhajoba metafyziky? To je stejné jako makroúroveň je podobná mikroúrovni (prakticky sluneční soustava a atom, černé díry a jádro atomu atd.) A kde je ta metafyzika? Vnější vesmír je ten co pozorujeme ale jeden vesmír je též v nás samotných ... přímo před nosem či dokonce ještě trochu hloubš nikoliv dál ;-)

ředstava předchází realizaci. Zákonitosti vesmíru lze pozorovat v každodenním běžném životě ... jde jen o to to vnímat ... Vesmír je právě zde. ;-)

Tak jako základní chybu bych viděl použití Newtonovy fyziky na nelokální vdálenosti (řekněme mimo oblast sluneční soustavy.)

V tomto blogu se zabýváte elektromagnetickými silami, ale vysvětlete mi, proč neprobírat síly gravitační, které by měly vesmír uvěznit v černé díře hned po velkém třesku?

Jasně. Představa negativní energie vyšla z Newtonovy fyziky, ale stejné nástrahy má i moderní fyzika, jak v blogu naznačeno pro Hawkingovo záření. Jakmile je nějaké energie za naším horizontem, už se vkrádá iluze negativní energie. Třeba virtuální částice si podle Heisenbergovy relace vypůjčují energii z ničeho, tedy v tom "ničem" by měla být negativní energie. Správně je to zřejmě tak, že virtuální částici dodá energii pilotní vlna.

V tomto blogu jsem se prakticky vůbec nezabýval elmg. silami, ale skoro jen gravitační silou.