Se 60 kg váhou se chce prát s podnapilými holohlavými habány....No z něho musí jít strach ...Kolik měří?

Konečně klaďas. Já se již nějaký ten rok jejich území obloukem vyhýbám. I když se mi dennodenní cesta prodlouží o ca kilometr. Ale mám klid od nadávek, vyhrožování zbitím i zabitím, ran kamením.

je vidět, že máte kluka rád. to jsem rád:-)

Rozumím tomu správně, že se dcera zamilovala, tak jste si jejího vyvoleného rovnou nastěhovali domů? A až dcera zjistí, že to není ten pravý, tak ho vyhodíte nebo co bude dál? Tak třeba je to ten pravý, ale co když ne?

Na tom přeci nezáleží, tady David bude až nadosmrti tím dobrákem dobrým, růžovým, plyšovým a nerasistickým, co klukovi zajistil bydlení, stravu, práci, i dceru mu půjčoval, s takovým dobrodiním už se dá nějak přežít i případné ne zcela vydařené finále, no ni...? David by si měl vzít do ruky knížku Oty Pavla - Jak jsem potkal ryby. Tam je jedna situace, kdy malý Otík sedí denně před vraty stodoly, na kterých je přibitá kůže z velikého okouna, kterého chytil. Každý, kdo jde okolo je pak nucen od toho kluka slyšet, že to byl on, kdo toho okouna chytil. Pak najednou kůže zmizí a Otík se ptá převozníka Proška, jestli neví, kam zmizela. A starý Prošek mu odpoví - "... hodil jsem jí kočce, už začínala smrdět... tak, jako každá sebechvála..." Jen nevím, jestli by David pochopil...

Vidíte, mám to podobně, akorát tedy bez té dcery. Cikáni jsou v něčem naprosto skvělí. Kdo jiný vám vykope výkop za cenu, za kterou by to nikdo nikdy neudělal a ještě je u toho v pohodě. Navíc pak potkáte mladého, který má sen, že bude místo kanálů dělat zateplování. To je pak těžké si ho na léto nepozvat, nekoupit mu nádobíčko a prostě ho nechat to zkusit, ať se činí. Protože on si tak vydělá víc, než by kdy vydělal jinde a vás to i přes jeho počáteční pomalost a zničený materiál vyjde asi na třetinu, než kolik by to vyšlo jinak. A ještě je vděčný.

Jo!!!!

No nevím, Davide. Oni se ti vaši sousedé a rodina možná podivují i tomu, že u vás bydlí dceřin frajer... Slečně je šestnáct nebo sedmnáct?

Nelze vedle sebe stavět roma, který je vytržený ze své kultury/ rodiny...je z domova a romy, kteří jsou součástí rodiny, gangu, ulice...společenství. V případě toho vašeho máte štěstí... ale krev není voda...jak sám píšete, je jiný. Ale nebál bych se...mám je v krvi taky a výchova a vzdělání to mohou zvrátit. Zůstane jen ta hořkost z chování těch jak vy píšete 20% ubožáků (u dětí je to ale skoro 90%)

Tereza Boučková : „Rok kohouta“.

Bez zbytečného přikrášlování a sentimentu píše v autobiografickém deníku, kde se příliš prostoru pro sebestylizaci nenachází, o tom, jak se jí zhroutil sen o velké a fungující rodině, jak se snažila svým působením ovlivnit geny svých dvou adoptovaných dětí romského původu.

Bojím se bojím, oni jsou tak strašně mladí na vážný vztah na celý život. Kdyby si slečna za nějaký čas řekla, že si tak moc v životě neužila a kluka nechala, tak z toho bude tragédie antických rozměrů. Snad to dobře dopadne, ale máte velkou zodpovědnost.