Každý člověk, snad kromě tzv. debilů má svůj světový názor - tedy přesně řečeno názor o světě, který přesahuje jeho hmotnou podstatu. Je dokonce známo, že je pro to vyhrazena část mozku, která při činností týkající se přesahu, je aktivní a dá se sledovat. Evoluční biologové to považují za slepou uličku vývoje, která by měla v budoucnu vymizet.

Světový názor je nedílnou součástí osobnosti, bývá dokonce silnější než pud zachování života, než sexuální pud - o tom nás dnes a denně přesvědčují sebevražední atentátníci.

Mezi lidmi odhalíte celé spektrum věr - od těch pravých náboženských, k víře v magii, horoskopy, mimozemšťané (ta je stále a stále silnější), víra ve fotbalovou Spartu, Slavii (takoví věřící mají doma oltářík s emblémy, foto.... a návštěvy vodí nejprve k němu), černá kočka přes cestu...., až k ateistické víře (ateistický marxismus -leninismus bylo jasné sekulární náboženství).

Z toho hlediska jsou lidské dějiny bojem ideálů a myšlenek - marxismus-leninismus i nacismus byly náboženská hnutí.

Přesah vědomí je jasným důkazem, že člověk není náhodnou hmotnou inkarnací opice, ale, že má také duchovní rozměr - všichni ti, kdo to popírají se honí za svým paradoxním bludných přeludem.

Dobré a za poslední odstavec

Karma, Bohumíre.

Líbí se mi aforizmus: "Když nějaký národ přestane věřit ve svého Boha vyřezaného ze dřeva, neznamená to, že Bůh není ale že není ze dřeva". Častým důvodem odmítaní Boží existence je oprávněné odmítnutí určité lidské představy o Bohu a jeho vlastnostech. Lidé odmítají figuru utvořenou lidskýma rukama a lidskou myslí a uniká jim přitom, že zamítli jedno dobově podmíněné zobrazení, za něž možná nechtěli nahlédnout dál a hlouběji.

Jsou civilizace, které dodnes vůbec neřeší otázku zda Bůh je, či není. Když tam někdo přijde a tvrdí, že Bůh není, dívají se na něj absolutně nechápavě. Asi jakoby někdo odjinud přišel do Evropy a tvrdil, že neexistují fyzikální zákony.

Kdo trochu pozorně čte Bibli, může si všimnout jedné věci. Je to kniha, v níž Bůh promlouvá o sobě. Základní výpověď je z hory Sinaj: "Jsem, který jsem". Lidé této dodnes živé duchovní tradice nedávali Bohu žádná jména, říkali o něm "Ten, který je". To je základní ontologická výpověď Starého zákona.

Bůh je bytí, z něhož je odvozeno i naše bytí. Není to však jen nějaká slepá nevědomá síla. Je to živé osobní bytí, které promlouvá, dává o sobě výpověď.

Zároveň je v Bibli řada poetických, symbolických obrazů. Například příběh o proroku Eliáši v jeskyni. Přišla vichřice, pak zemětřesení a pak oheň, ale Bůh ani v jednom z toho nebyl. "Po ohni následoval šum jemného vánku. Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u vchodu do jeskyně" (1. kniha Královská, 19, 11-13a) A tak ani my nemáme vykřikovat, že Bůh není nebo prosazovat své omezené představy. Je lépe "zahalit si tvář pláštěm", což je symbolem uznání a pokory. Naslouchání vánku. Ne pyšná touha za každou cenu si sáhnout a "zmocnit se". Ten přístup, sáhnout si bez úcty a zmocnit se, je žel viditelný například na devastaci přírody, ale i na všech formách lidského útisku jedněch druhými. Uznání či neuznání Boží existence není teoretické dilema. Velmi se to projevuje v našem konání a jeho důsledcích.

Díky, Marku, v Tvém textu není co rozporovat. Jsou to moudrá slova. Když člověk odmítá boha, kterého si stvořil, dělá dobře. Bůh je jiný, než je naše omezená představa!

Nemůže to být axiom, neboť nesplňuje parametry tohoto pojmu.

Axiom nelze dokázat, axiom je evidentně jistý!

Já, jakožto nenapravitelný kacíř si stále myslím, že vynález náboženství a vynález peněz byly dvě nejhorší věci, co se lidstvu "povedly".

Náboženství nejspíš nikdo nevynalezl. Axiom "Bůh jest" je platný odedávna!

Pane doktore, opět jste nastolil - "Naše oblíbené téma" ! Já se pak představuji jako pokřtěný, z Vašeho pohledu jako neuctivý. Pravda zřejmě bude, že můj slovutný Děd, by se nad mými praktikami asi zhrozil. Na Bohoslužby moc nechodím. Na straně druhé, troufám si tvrdit, že by byl i nadšen ! Jeho vnuk přešel k tomu skutečnému - tj. Neúnavně a každodenně se snaží to učení přetavit ve všednost života svého ...!

To je přesně ta část besedy se strýcem mým, (už jsem popisoval). Nesl mne ke křtu a pak fantastické, pivně - generační besedy. "Strýče ! Bůh, si přece nepřeje, aby lidé chodili do kostela. To je přece i velice snadné. Jde o tu těžší část ! Žít v souladu s Desaterem a být člověkem pak řádným ! To je ten správný, celoživotní program" !

Každý máme svůj specifický vztah k Bohu. A když neustáváme v Jeho hledání, když známe svůj hřích pýchy, když jsme si pokorně vědomi toho, že jsme jen odleskem svého Tvůrce, který nás posílá mezi lidi, pak s určitou jistotou budeme na správné cestě! Jen se musíme nechat pokorně vést!

Nejsem věřící, ale "sekulární" část desatera dodržuji. Nejen nezabiješ, nepokradeš ale i ty o bližním svém. Vždy mě překvapoval (ale líbil se) výklad "nesesmilníš" - nevztahuje se na ženatého muže pokud smilní se ženou nesezdanou či nezasnoubenou.

Taky jsem na ta lákadla myslel, odlehčuji - Když nám Bůh, "Zakázal žádat ženu bližního svého", tomu rozumím. No dobře, nicméně co když ona žádá sama? Zřejmě by se mělo vyhovět ... ?

A nemůže se Bůh schovávat.

A jak známo, Gagarin při své cestě do Vesmíru Boha nezazřel.

To říkal ale Nikita Sergejevič. A potvrzoval to i při dalším letu (více obletů Země), že ho kosmonauti nepotkali.

platnost axiomu nelze ověřit ... bůh jest tedy tak 50 /na 50

Bádání nad existencí Boha = Nelze vědecky doložit, ani vyvrátit - Považuji za typický projev, rané nezralosti jedince. Následují nekonečné besedy - se zcela neúčelnými argumentacemi. K ničemu to nevede ! My jsme se nenarodili na poušti - V plátěném stanu, svého otce Beduína. Žijeme, kde žijeme a tou tisíciletou kulturou jsme příznivě ovlivněni. Můžeme se i vzpouzet, zbytečné. Je to v nás ! Miroslave ! = I Vy, jste věřícím - Věříte tomu, že nevěříte ...

Pochopitelně.