Prosím vás, vydáte tyto blogy knižně? Moc bych to uvítala. Klidně i jako e-knihu. Ve starých kuchařkách znali principy, ale neznali důvod, proč se dodržují, vy spojujete oboje a ještě je to čtivou formou.

Vidím, že chemie a fyzika vážně přináší neocenitelné rady. To se skleněnou mísou mohu potvrdit. Z ní mám sníh VŽDYCKY dokonalý, i když si pomáhám samozřejmě šlehačem. Teď už vím proč. A druhá vychytávka - přikrýt po upečení formu těsně alobalem - díky pane Tatíčku, začnu to praktikovat. Většinou mi takto "spadne" bublanina. Tam ty bublinky musejí unést ještě vypeckované, šťavnaté višně. Nespadne sice o moc, ale přeci jen.

Sama bych doplnila zkušenost. Babička mívala vždycky nedostižnou třenou bábovku. Bylo to proto, že tvrdila, že cukr se žloutky se musí třít nejméně 20 minut ručně. Měla pravdu, mockrát jsem si to ověřila. Žádný šlehač ruce nenahradí, ničím se totiž nedocílí tak dobré rozpuštění cukru v tuku, jako ručně. Po této době cukr vůbec v krému neskřípal. Pak se přidala mouka s kořením, vanilkové cukry (to je zajímavé, ty netřela s cukrem moučkou, protože jsou tak hrubě nadrcené, že by tam skřípaly vždycky, pravá vanilka se sice dala dát do cukru moučka, ale za komančů se špatně na venkově sháněla), vlažné mléko, zase chvíli míchala a až nakonec opatrně do těsta jaksi "zabalila" sníh. Teď chápu, že nechtěla rozbít bublinkovou strukturu. Nikdy na toto míchání nepoužívala v žádném těstě šlehač. Vždycky ručně. Pak šup do trouby rozpálené na 200°C a ihned stáhnout na 180°C, péci to pak až do konce na tuto teplotu, neotvírat troubu nejméně prvních 20 minut. Tenhle způsob pečení praktikovala na jakékoliv těsto v troubě. Po asi 40 minutách začala kontrolovat pečení uvnitř těsta. Mám po ní slonovinové píchátko - je to takový dlouhý tenký bodec, kterým se zkoušelo, zda se uvnitř těsto nelepí. Pokud ne, a shora to mělo správnou barvu, bylo hotovo. Ty píchátka jsem nikde jinde neviděla, byly u nás v rodině 3 a teď je s dcerou a snachou (každá má jedno) opatrujeme jako oko v hlavě. Je to fakt pravá, asi už sto let stará, slonovina. Se špejlí to jde taky, ale tady je povrch hladší a lépe na tom ulpívá ještě nedopečená hmota z vnitřku. Díky Dani za strašně zajímavé čtení

Jako píchátko velmi dobře poslouží špejle. Není to sice tak stylové, ale funkční.

Proti úniku CO2 z pečených těst, kde je kypřidlo kypřicí prášek, pomáhá těsné přikrytí alobalem po dopečení. CO2, který je v těstě rozptýlen v jemnější podobě, ovšem současně není zadržován pevněji vybudovanou strukturou, nemá pak kam unikat při chladnutí - to je totiž riziko u těsta s práškem, že v troubě pěkně nakyne, ale potom spadne.

Děkuju a přeju krásný večer.

Kromě obvyklého "těstového" poučení, za což velice děkuji, mně tenhle blog osvětlil jednu vzpomínku z dětství: Mívali jsme doma na tehdejší dobu luxusní věc: Šlehač, který se skládal z mísy, na kterou se nasazovalo víko s motorem a jednou metlou. Do mísy se vložil bílek (mám pocit, že z jednoho vejce, ale mohu se mýlit) a za chvíli tu byl krásný tuhý sníh, jehož tuhost se mi nepodařilo v dospělosti dosáhnout. A ode dneška vím proč: Ta mísa šlehače byla skleněná a v dospělosti jsem šlehal sníh vždy v umělé hmotě. Už se těším na první příležitost, kdy bude potřeba sněhu a já jej vyvedu ve skle. To bude milovaná polovice koukat!

P.S Čumák má za sebou první rvačku. V parku se s jedním psem zdánlivě přátelsky očuchávali a najednou ten pes po Čumákovi vyjel. Se zlou se ale potázal, Čumák mu to kromobyčej zdatně oplácel a navíc ten útočník dostal od páníčka vynadáno, protože se zachoval škaredě. A Čumák byl na sebe po zbytek procházky velice pyšný. Nebude to ušlápnutý pes. Hurá!

Se skleněnou mísou zabodujete. Ještě lepší by byla měděná, ale tam se zase musí dávat pozor aby tam nebyla měděnka.

Takové to koncentrované očuchávání - u toho už automaticky zbystřím. Je až podivuhodné, jak jsou si oba psi většinou svorně jistí, že je potřeba toho druhého zakousnout. Prostě si nesednou - a jdou to hned vyřešit. Váš Čumák si jistě svoje místo mezi psy vydobije. Krásný večer Vám i jemu.

Moje postřehy z experimentů a okolí: Když se pokusíte šetřit vajíčka, buchta spadne. Nejlepší jsou ty, kde si hospodyňka dala práci s ručním šleháním bílků.

Jestli to správně chápu, je taky důležitá teplota. Tuhle jsem se snažila dělat vafle, ale na vaflovači, kde funguje jen jedna spirála, to fakt jde špatně. Krásný večer, Kláro, mějte se moc hezky.

Hezké, děkuji! Takže tuk je tomu na vině, proč mi maminka vždy kladla na srdce, že do sněhu nesmí ani kousek žloutku

Já děkuju za návštěvu, jsem ráda, že se vám líbilo. Krásný večer přeju, Danieli.

Danuš, tak jsme jednou svorně aspoň tady vedle sebe. Rovnou se podívej na můj blog před tímto z mé ruky, o lyžování... Měj se - snaž se - hezky!

Děkuju! Na blog o lyžování se těším, letos nebude sníh tak alespoň takhle...

Krásný den do Norimberku!