Karma.

Je hezké, že víte, co by měli dělat druzí. A co budete dělat Vy?

Oháníte se občanskou společností, ale víte vůbec, co to je?

Občanská společnost je, když se tátové sejdou ve školce a udělají pro děti drakiádu. Když hasiči uspořádají soutěž o nejlepší bramborový salát. Když se lidi sejdou v masopustním průvodu. Atd., atd. To je občanská společnost. Ta žádné politické strany ani vůdce nepotřebuje.

Předpokládá to ale vstát, uklohnit třeba trochu bramborového salátu, vystřihnout vánoční výzdobu z kancelářského papíru, nebo cokoliv jiného, a jít mezi lidi. A zariskovat. Bude jim to chutnat? Bude se jim to líbit?

Dokážete to?

Nebo dál budete čekat na spasitele a nadávat, že nepřichází?

Souhlas. Ale od těch líných, pohodlných, kteří se rádi nechávají uplácet státem, to schytáte.

Milion chvilek má velký smysl, navazuje to na V. Havla, na nadstranické zvažování, co politické strany dělají dobře či špatně, co sám obyčejný občan může učinit, aby se něco zlepšilo. Na demonstrace chodí mnoho slušných lidí, kteří běžně nejsou vidět (jsou ve školách a v práci), a ti slušní si pak připadají ztracení ve společnosti, takže na těch akcích najednou vidí, že vůbec nejsou sami, že podobně smýšlejících, poctivých občanů je mnohem víc.

Mnoho slušných, a mnoho z opačného spektra:

Pěkná agitace....

Víte, jak bychom jako republika zbohatli, kdyby těch milion chvílek bylo věnováno bylo věnováno draní peří.