Mimochodem, ten chleba s hořčicí mi vydržel až doteď, celý život. Jen protože jsem byla holka, tak mě rozmazlili, a tak ho jím s máslem a hořčicí. Plnotučnou. Jak jinak.

Vítr v uších to je vlastně takový Stříbrný vítr paní Zimy. Uši mají být samozřejmě červené - a trochu odstávat. Patří k mládí, ale některým požehnaným jedincům vydrží celý život.

Tak, tak, ona každá mladá generace má svůj Stříbrný vítr, nejen ta Šrámkova , díky za návštěvu i komentáře.

Filipe, moc krásný vzpomínání, díky

Díky, rádo se stalo

Ano, přesně tak. Stačí se jen zastavit a pořádně poslouchat. Potom ten vítr uslyšíme. Hezkou neděli přeji Filipe a děkuji za milý článek

Není zač, ano, stačí poslouchat

Moc pěkné, nedělní, Filipe...

Díky, no snažím se alespoň ty adventní neděle zkrotnout

Moc hezké. Dovolím si využít Váš skvělý článek k mírné odbočce. Připomnělo mi to totiž vojnu. Sněhu a mrazu tam bylo habaděj a chleba s hořčicí bylo jediné jídlo, které bylo u výkonného praporčíka k dispozici úplně vždycky. Ve zvlášť koncentrované formě pak tohle všechno poskytovala cvičení na Doupově. Ovšem tam to úspěšně doplňoval ještě rum.

Prima vzpomínka, Jiří. Dík

Na Vinohradských šancích ,kde dnes ústí most přes Nuselské údolí se v létě v bazénu plavalo a v zimě na zamrzlé vodě bruslilo a naše generace neměla kanady, ale šlajfky, to asi ani nevíte co je,,,,,,ale bylo super, jen jsem vždy oddělal nějaký botky...

Díky za návštěvu a podělení se o vzpomínky

Krásně napsaný! Lyže můžu a divadla kolem toho může být taky habaděj:) Díky:)

https://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=703675

Díky za návštěvu a rád jsem si početl :)

Hezke predstavy vzpominek. Jen mezi tim chlebem a horcici citim slaboucku vrstvu masla pro zvyrazneni chuti

Díky moc za návštěvu i komentář... inu, u nás byl za dvacetník bez máslíčka :)

Křupající sníh a vánoce...to je vzpomínka, která nezevšední. A na kluzišti, kam jsme chodili, dělali vynikající topinky a čaj:-))

Díky Filipe, za ozdobení adventní neděle!:-)

Díky moc, rádo se stalo