Já to tvrdím pořád, že ty jsi jiná - prostě milující

Nežárlil jsem (asi jsem byl také divný) ale cítil jsem se podveden! Prostě jsem zalezl pod stůl a dvě hodiny tam trucoval. Těšil jsem se když mě slíbili sestřičku(ultrazvuk tehdy nebyl). A potom přivezli z porodnice kluka! ‍♂️

Milý Otakare, to je pro malého chlapečka odporný podvod .

Bohužel vlastní zkušenosti nemám, jsem druhorozenec. Ale mé vlastní děti jsou dvojčata, takže neměly ani na chvíli možnost na sebe žárlit, protože jsou odjakživa spolu. A to taky není k zahození.

Hezký povídání, Zdeňko.

Pavli, tak to je zajímavá situace, že to nemůžeš posoudit ani z hlediska dítěte, ani z pohledu maminky. Ale co, hlavně když ty vztahy fungují, na ničem jiném nezáleží, viď.

Tak já se teda přiznám: žárlila jsem - ale jenom na jednoho! Mám tři mladší bratry. První je o rok - s tím jsme byli jak dvojčata, na fotkách všude spolu, ve školce mi ho dávali do postýlky, když řval a nevěděli si s ním rady atd. Druhý se narodil, když mi bylo 6, a na toho jsem právě žárlila, ale jen chvilku, protože byl dost marodnej, tak tu matčinu pozornost prostě potřeboval, a třetí je o 11 let mladší. Měla jsem je trochu na povel v různých směrech, což mě štvalo. Naše světy a zájmy byly trochu odlišné - kluci si hráli na vojáky, mě střílení nebavilo, oni neradi četli, já ráda, atd. V dospělosti se ale ty světy propojily a vyrovnaly, máme skvělé vztahy. Víme, že jeden druhému pomůže, když potřebuje. Taky jsem si za mlada přála ségru, ale pak jsem si řekla 'prdlajs', ještě bychom se spolu štěkaly, mám bráchy, a hotovo ... Zdeni

Ivanko, děkuji za návštěvu i pěkný osobní příspěvek do debaty. Mít tři mladší bratry, to je originální, to fakt každý nemá. A pokud ty dobré vztahy fungují v dospělosti, je to velký dar od života.

Jsem ta mladší. Neplánovaně počata jaksi navíc. Občas jsem doma slychavala : "ty se do toho neplet, tys tu vůbec neměla být..."

Dnes se tomu smeju, dřív mne to mrzelo.

Se sestrou se nestykame po smrti tatky, jak už to bývá. ale, mám jiné lepší lidi kolem sebe.

Bohunko, tak v pozici mladšího jsem nikdy nebyla. Nestěžuji si na to, ale je fakt, že jsem vždy musela být ta rozumná, protože jsem starší.

Jsem starší sestra mladšího bráchy, téměř přesně o 2 roky, ale jak jsem to tenkrát vnímala, si nepamatuju. Můžu popsat, jak to probíhalo u mých dětí: dcera je o 1,5 roku starší než syn, byla z brášky nadšená, chtěla ho chovat, opečovávat atd. Děti se samozřejmě někdy porvaly, ale jak byly chvíli bez sebe, stýskalo se jim. Hodně si spolu vyhrály, jako dvojčata.

Liběnko, to je fakt, to jsou skutečně takřka dvojčata. Tam se věkový odstup ani moc nezpozoruje.

Mám o 6,5 roku staršího bráchu (našim se povedlo, že jsme oba prvního v měsíci) a z dětství si pamatuju, jak mě furt dráždil a provokoval, ale měli jsme se rádi.

Teď máme skvělý vztah.

Ale. Vždycky jsem si přála ještě ségru.

Páni, 6,5 roku, to je docela odstup. Když šel bratr do puberty, tak Ty jsi šla do první třídy, že jo? Ale v dospělosti se ty roky stírají, to je fajn.

Jak to bylo s první ségrou (to mi bylo 2,5), to si nepamatuju... U druhé (to mi bylo 4,5) jsem chtěla být u všeho toho opečovávání mimina a děsně mě štvalo, že mě máma nenechá. Taky ta větší začala koktat a mně naši zakázali se jí smát. Pak jsem si (už ve školním věku) dohodla, že si je obě vezme holka od sousedů. Co ta se nakonec navztekala, když se jí ve dvanácti konečně narodil brácha.

Klárko, to je pěkná příhoda, díky moc!!!

Nejdříve - jsem moc ráda, že jste zas tady.

Můj bráška je o šest let mladší. To byl velký rozdíl. Na základce neměl nejlepší známky a tak mě rodiče pověřili jeho doučováním. Myslím, že to na dlouhou dobu potentovalo naši sourozeneckou lásku. Vzteky mě kopal do holení, že jsem je měla zoubkované, jak pilku. Pak se všechno obrátilo. Já nepraktická " trochu-intelektuálka", on perfektní všeuměl. Na co šáhl, to zvládl na jedničky, které neměl ve škole. Dnes jsme dědek a babka bezproblémoví sourozenci.

Věruško, děkuji za pozdrav i za krásnou příhodu!!! Máte pravdu, pro dětství je 6 let velký rozdíl, ale v dospělosti už to nehraje žádnou roli a vše se vyrovná.

No konečně! :)

--------------------

Děkuji!

Však Vy víte za co.

Karma.

I já děkuji a srdečně zdravím!!!