No né každý je za to vděčen a uvědomuje si to...

...dnes a karma...

Jednoznačně karma a hluboká pravda. Po éře devizových příslibů, výjezdních doložek, posudků SSM, KSČ, ROH, domovních důvěrníků .... si toto už 30 let vysloveně užívám.

To je pravda, Tomáši . A u mne je to stejné.

Moc dobrý článek, jen jste mohl zařadit více fotografií. Sám nemohu kvůli postiženého dítěte opustit hranice střední Evropy a tak se vždycky kochám cestopisnými blogy.

---

Svoboda cestování je úžasná, rozhodneme se , že za týden pojedeme do Vídně, tak pojedeme do Vídně...

Zdroj: https://ziegler.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=735848

Kdyby za týden, pane Zieglere! Z minuty na minutu. V loni jsem se rozhodl zajet pro staršího syna na letiště do Vídně, když už byl na letišti v Dublinu.

---

Karma

Máš pravdu Honzo, kam jsme mohli za komunistů? Maďarsko, Rumunsko, NDR, to jsem projel na motorce. Bulharsko už bylo obtížnější. Do Polska se dalo jet jen na pozvání do SSSR to bylo horší než cestovat do západní Evropy. Jugoslávie byla pro mě uzavřena. Po revoluci jsem měl možnost projet Evropu, žít v Americe, respektive v Kanadě, ale být i v USA, navštívit asijské země, Izrael, Afriku. Co mě neláká a nebude asi nikdy lákat je Austrálie, Nový Zéland.

Ale v posledních letech jsem zpohodlněl. Raději cestuji po naší zemi s karavanem, třeba jen na víkend. Víš co je tragédie? Že hodně mladých z Valmezu zná resorty v Tunisu, Egyptě, ale nevědí, že kousek od nich jsou nádherná místa jako je například Bouzov, Hukvaldy, Štramberk apod.

Skvěle, Jene! Karma!

Po listopadu 1989 jsem mohl začít dělat mnohé věci, které jsem předtím nesměl. Nebylo na ně ani pomyšlení. Už v prosinci 1989 se začala svobodně utvářet úplně nová, svobodná spolková struktura výtvarného světa a měl jsem štěstí být u toho. Brzy nato jsme mohli s kolegy začít pořádat výstavy a mezinárodní umělecká setkání, o nichž se nám předtím ani nesnilo. Měl jsem příležitost organizovat výstavy například v Itálii a Německu, kde se prezentovala tvorba českých a slovenských umělců. A později například v Kanadě a Egyptě... Mohl jsem se zúčastnit veřejného dění, dvě volební období jsem byl ve samosprávě. Nic z toho jsem předtím jako "zaostalý věřící" dělat nesměl. Také jsem spolupůsobil při obnově činnosti křesťanských laických iniciativ. To samé bylo ještě před pár lety trestným činem!

Mám pocit, že nářky některých lidí, že prý za socializmu jim bylo lépe, se podobají stavu mysli vězně, který vyšel ven, ale nedovedl s nabytou svobodou zacházet a zatoužil vrátit se zpět za mříže, kde měl jistou střechu nad hlavou, postel a jakousi stravu, ale hlavně se nemusel o nic starat, sám rozhodovat a nést za svá rozhodnutí zodpovědnost. Jo, a když byl hodný, tak se mohl dívat chvilku večer na televizi.

Myslím, že vy jste toho, na rozdíl od jiných, mohl hodně i předtím - výstavy jste pořádal poměrně hodně i v letech 84 - 86(tuším - nechce se mi to hledat přesně). Někteří holt křičí, jak se měli před tím lépe - jiní zas brečí jak nemohli nic, ačkoli skutečnost byla jiná. Takoví jsou zkrátka lidé.

Mluvíte mi z duše. A taky jsem tenkrát některé filmy z těch úžasných prostředí považoval za utopii. Z jiného světa. Asi jako, když teď koukám na snímky z Marsu.