K mamince.

Dětské skupiny jsou naprosto nesystémová zařízení. V první vlně dotací si na nich několik subjektů vybudovalo celkem slušný kšeft financovaný z evropských peněz. Tento stav pak zakonzervovala druhá vlna, která prakticky zavřela dveře novým subjektům ucházejícím se o možnost otevřít dětskou skupinu, a podpořila pouze ty již existující. V současnosti se blíží konec evropského financování tohoto byznysu a tak se hledá způsob, jak nahradit výpade peněz z EU, aby byznys mohl pokračovat.

Šablony, o kterých se zmiňujete, také nejsou systémovým opatřením, ale otvírají školky i "dvouleťákům". Dávají učitelkám k ruce chůvy, které poskytují asistenci dětem, jež nejsou kvůli nízkému věku ještě dostatečně soběstačné (dvouleté děti jsou pomalejší, nejsou tak komunikačně zdatné). Administrativa není zas tak strašná, během těch 24 měsíců, po které cyklus trvá, je třeba zpracovat žádost a 3 zprávy o realizaci + každý měsíc několikařádkový report o činnosti chůvy. Dohromady cca 20 - 25 hodin ročně, tedy cca 2 hodiny měsíčně, a to za celou školku. Lze z toho ufinancovat zhruba 1 chůvu ke 4 dětem. To umožní i v jednotřídních školkách oddělit program starších dětí od těch dvouletých, pokud to situace vyžaduje. Na druhou stranu společná činnost mladších a starších dětí prospívá oběma stranám. Takže je docela žádoucí, aby část zaměstnání, zejména dopoledního, absolvovaly všechny děti společně.

Přejmenování dětských skupin na jesle ničemu nepomůže. Spíš je třeba definovat status jeslí a stanovit, co od nich můžou rodiče, zaměstnavatelé i stát očekávat. Asi těžko to bude školské zařízení. Spíš hlídárna a opatrovna, vzhledem k nízkému věku a soběstačnosti dětí. Stát získá víc peněz na daních od pracujících rodičů a měl by jim to aspoň částečně vrátit v podpoře jeslí. Zaměstnavatelé nebudou muset znovu zaučovat zaměstnance, kteří se vrátí z dlouhé mateřské či rodičovské, jejich zaměstnanci budou tedy efektivnější a produktivnější, byť třeba jen na půl úvazku. Vydělají všichni.

Tak nedostatek deti ve skolce je to, o cem se obcim v okoli Prahy muze jen zdat. V Horomericich kde bydlim je naprosto opacny problem a 3-lete deti do skoly z kapacitnich duvodu neberou. Vyplaznout 6k+ za detskou skupinu (i po dotacich z EU) je nutnost (a nebo doma s maminkou) ....

Určitě nepatří do školky.Mám doma dvouleté a tříleté a rozdíl mezi nimi je propastný.. samozřejmě každé dítě je jiné.Tříleté a starší by neměly být ve školce omezovány ve vývoji kvůli tomu,že paní učitelka musí skákat kolem dvouletých.

Samozřejmě, že dítě do 3 let patří k mamince. Jsou to léta, kdy se formuje citová stránka osobnosti a vlastně nejhezčí léta života pro dítě i rodiče.

...bohužel,současný životní styl který jsme opět bohužel převzali ze západu, pohlíží na mateřství a výchovu dětí matkou či otcem velmi skepticky,nevytváří podmínky pro výchovu dětí.Navíc dnešní mladé matky mnohdy nechtějí trávit čas doma s dětmi......ne,není to pravidlo,ale mnohdy je to tak.

Dítě, které nekomunikuje, nedokáže samo vykonat potřebu na záchodě, neumí samo jist a obecně je ve všem nesamostatné a potřebuje trvalou pozornost patří do jeslí. Tedy dvouleté dítě patří do jesli, nepatří do školky.

Školka je pro děti, které se dokážou obléknout, dojdou si na záchod, mluví, jsou schopni sami se najíst, bez problému chodí a postupně se připravují na školní docházku ... tam prostě dvouleté dítě nepatří.

"Dítě, které nekomunikuje, nedokáže samo vykonat potřebu na záchodě, neumí samo jist"...................dovolím si nesouhlasit..takové dítě má být doma s rodičem,nejlépe s matkou.

Tak do tří let rozhodně k mamince. A případně k tatínkovi, pokud to vyžaduje momentální situace v rodině.

Blablabla. Opičí láska a držení za sukni nejsou garantem vůbec ničeho. Dítě patří tam, kde je mu dobře. A jestli je to u matky, nechť je u matky. Ale takové paušální tvrzení je hloupost.

A tatínci by nemohli?

...mohli,ale dítě nenakojí....

Jistě zajímavé téma, ale stejně jsem kliknul jen proto, abych si potvrdil, že autor - odborář, snad dokonce prezident jakéhosi odborářského shluku, bude opět naříkat nad nízkými platy. Nezklamal, je to taková má životní jistota

Pane Havránku, Pedagogická komora, jíž je pan Sarközi předsedou, opravdu není totéž co odbory...