Velmi dobře a rozumně napsáno

Další střípek o velikosti pana Karla Gotta přináší blog:

https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=731131

Velmi rozumně a lidsky podáno. Celá ta teatrální hysterie, která český národ postihla v souvislosti s úmrtím K. Gotta, je dle mého názoru projevem skryté religiozity.

Jak říká klasik: " Gott ist tot, und wir haben ihn getötet.

Já taky ne. Jen doufám, že se stihneme v mezičase dostat z Prahy. Vracíme se z pátku na sobotu v noci...

Doba je jiná,ale lidé jsou pořád stejní.V Praze nejen,že vítají radostně kde koho -Masaryka,Hitlera,Beneše,Brežněva,Gagarina i jiné,ale i lkají na pohřbech,kde koho.KG-Klement Gottwald,Karel Gott.Stejná začáteční písmena jmen,každý úplně jiný.

Srovnávat soudruha KG s p. Kalem Gottem je silně urážlivé !

Ten první rozdával tresty smrti - ten druhý rozdával lidem radost a pohodu . . .

Já se tam také nevydám a ani to nebudu sledovat v TV a ne z nějakého ideologického hlediska nebo, že bych Gotta neměl rád, ale jen proto, že na tokové akce nejsem stavěný a viděl bych to jako zbytečnou ztrátu času. Jinak Gotta uznávám jako člověka i jako zpěváka a to i přesto, že sám poslouchám úplně jinou hudbu, to, že oslovil miliony lidí u nás i v zahraničí se mu prostě upřít nedá a v naší historii bychom jen těžko hledali podobný fenomén, jakým Gott je.

Velice mi vadí, že si kde kdo teď přes Gotta honí triko a to i lidé, kteří nedokázali ani promile toho co on.

Pod tohle se podepíšu.

A koho to zajímá...

Autorčin zdrženlivý pocit z téměř - teatrální a masové přípravy pohřbu Karla Gotta naprosto chápu. Jde hlavně o to, že spojovat jej s jakoukoli antipatii vůči samotnému zpěvákovi by byl nesmysl.

Naprosto souhlasím. Pieta nemá být cirkus. Smutek pozůstalých se nerozdělí mezi 300 000 "smutečních hostí" a svoji vlastní pietu si může každý udělat sám. Osobně nedokážu vzpomínat se smutkem na své babičky, dědečky, strýčky a tetičky, kteří odešli v požehnaném věku. Proč bych měl pociťovat smutek ze smrti osmdesátiletého muže, který naplil svůj život a zemřel v pokoji milosrdnou smrtí.

Ale toto není rodinná pieta. Ta probíhá jinde.

Zemřel vážně nemocný člověk ve věku, kdy lidé umírají ... žel, byl velmi oblíbený a velmi slavný, takže tiché rozloučení v kruhu rodiny by asi hodně lidí překvapilo, možná i zklamalo. Ale každý by to musel respektovat a vzít na vědomí, že holt si neudělá výlet do Prahy na okouknutí rakve s národním stříbrem, vlastně zlatem.

Místo toho si může pustit doma cédéčko s písničkami a nostalgicky zavzpomínat, ba i poplakat.

P. S. Nejsem fanynka KG, do smutku mě dožene až odchod Davida Gilmoura. To si pustím jeho muziku a nostalgicky zavzpomínám, ba i slzy nechám utíkat po tváři.

Já jsem si takhle poplakala, když zemřel Fredie Mercury. Bylo mi líto, že jsem propásla poslední možnost, jak jej vidět naživo - ještě za totality na koncertě v Budapešti, Tenkrát jsem si říkala, že když už dojeli do Maďarska, dojedou časem i k nám. No vlastně Queen dojeli, ale už bez Fredieho. Bylo mi líto, že zemřel tak mlád a že už nikdy nic nesloží, poslouchat ho sice můžu stále, ale on nebyl na rozdíl od KG jen interpret, ale také autor, který většinu toho, co zpíval, také složil nebo se na tom alespoň podílel.

Písně Karla Gotta mě nikdy neurazily ani nenadchly, ráda jsem si je poslechla, když je hráli v televizi nebo v rozhlase, ale sama si je nikdy nepouštěla. No teď, přiznám se, že ano, neb YT mi je vnucoval horem dolem, tak jsem "objevila" kouzelný "duet" s Leošem Marešem, kde s mou náladou spíše souzněla slova Marešova repování Holt nelze být stále mlád .