Já mám dokonce Mimoňské tričko s nápisem "Jsem jeden z nich." Držím palce supermámo

Kde jsi ho sehnal?

držím palce. A Mimoň? Necítím z toho nic špatného, ba právě naopak. Tak, jak to píšeš.

Ahoj, Soni. Já také ne.

Šárko, tak ať vám to letí, jako to letělo nám ...

V LBC bývala logopediká školka, byla teda pro děti s odloženou docházkou... Ale

vzali mi tam syna ve čtyřech letech a kupodivu se rozmluvil ...

Ve škole pak ve vyšších ročnících také četl knihy, ale musel číst nahlas, jinak mu to nešlo ... Největší jsem měla strach , že ho vezmou na vojnu ... naštěstí nevzali ...

Také je dobré hodně zpívat, tam se dětem daří výslovnost ... Budu vám držet

palce ...

Když zpívám, tak řve Nesnáší i když si jen pískám, třeba v autě.

Diky za návštěvu, kolik mu je nyní?

Vše podstatné v článku a jeho diskuzi už stojí psáno a já proto neumím vymyslet nic kromě "vydržať!"

Pijaňer

Dík a těším se na 24.rijna.

Mimoň není žádná nadávka. Já jsem na to například pyšen.

Tož ať se brzy ozve "van-tů-srí"

And fór, fájv

Tož my budeme také pyšeni.

Moc hezky napsáno, paní Medková. A rozumný postoj. Inkluze má smysl v některejch případech, ale jindy je lepší netrápit ani malé "mimoně", ani ostatní děti a učitele. Moc vám držím palce a přeju, ať to Mimoňovi jde co nejlíp jde. Jo a Mimoň je překrásné oslovení, nenechte se otrávit

Děkuji

Ve výjimečných případech možná má inkluze smysl, třeba u tělesně postižených dětí, nebo nevidomých, kterým to jinak myslí. Ale děti s MR a autismem prostě do běžné třídy nepatří.

No, k tomu se nedá nic moc říct. Vám velký obdiv a přání trpělivosti. Ale, ten Váš chlapeček je možná dál než si myslíte. Přece už začal počítat anglicky.

Že jo. Třeba je skrytej génius.

Zdravím všechny milované Mimoně od Liberce až po Mimoň. Držím pěsti, pokud by palce nestačily. A jako pedagožka říkám - inkluzi FAKT NE!

Nejsi jediná pedagožka, která si to myslí. Liberec zdraví Prahu.

Držím palce a obdivuji vás, Šárko. A té Řekyně si nevšímejte, ona je mimoň

Já už radši nic neříkám

Šárko, držím pěsti i palce. My jedeme druhý rok. No... Chodíme do normálky tzv. jednotridky (v podstate dvě třídy), Zdenicka má svou vlastní paní učitelku, sedly si a to je to nejlepší. Jedou po svém, mají sice tabulky, co by měla Zdenýška "dokázat", ale když to nejde, tak to nejde a jdou si pohrát. Do velké školy by měla nastoupit do šesté třídy, zatím si nedovedu představit, co by tam s ní dělali.

Dnes přinesla smutného smajlika za počítání do čtyř. Ona ví, že když jsou dva čápi a tatka odletí, že zbyde jen mamka, ale nechápe, proč se to zapisuje. Matiku vůbec nedává. Zato cmara své jméno a pár číslic a bavi ji to. Čtení? Co to je? :)))

Kazdy den máme úspěšný, chvály, nešetříme a, její "JUPIIII" slychavame často. Třeba jen, když se jí povede zapnout zip u boty.

To je asi na delší povídání, viď

Já vám holky taky zdálky fandím. třeba někdy vyjde to kafe a nebude to jen na srazu blogerů.