Diskuse
Biomatka, kdo je víc?
Děkujeme za pochopení.
O19l80g31a 58P91a17v42l88í30k79o51v84á
Jednostranné, byť v některých ohledech výstižné postřehy. Všichni mladí se neradi podřizují diktátu starců a současnost je taková, že si tento luxus mohou dovolit i holky, nikoliv jen kluci. Podstatné je, zda se matka o své dítě pečlivě stará nebo zda jen surfuje na sítích a hojí si své mindráky. Zevšeobecnělé výpady proti biomatkám tak nějak napovídají o mačistickém založení autora
J65i57ř73í 70D84a28n25i28š
Asi jsem taky mačo. Biomatky považuju za hloupé a škodící svým potomkům. Nějak si myslím, že dnešní společnost je natolik variabilní a různorodá, že zlatá střední cesta dosahuje parametrů dokonalosti.
D24a38n63a 81P88o46l67a53n61e23c59k88á
Výstižné. Před pár lety jsem byla na biojarmarku, tam biomatky nakupovaly ostošest biouherák, biovíno, do dětí cpaly smažené biohranolky, a myslely si, jak žijou zdravě... Je fakt, že jsem si tam dala vynikající biomošt, a málem jsem nedoběhla domů. Asi nemám biostřeva.
A74n83n72a 43N98o27v12a45c94e47k
To povídání s capartem mi nepřijde tak zlý, mluvím nejen se svým ročním vnukem, ale i se psem :) Myslím, že dítě by mělo slyšet známý hlas, slova, češtinu... i když tomu rozumí stejně jako ten pes :)
Ale myslím si, že léčbu dětí, které onemocněly proto, že nebyly očkovány (teď aktuálně se mluví o tetanu), by ti pomatení biorodiče měli do haléře zaplatit. Bez pardonu. U neočkovaných dětí to ale bohužel může dopadnout i hůř - pak by to ovšem bylo na mašli. S tím se žít prostě nedá.
V36l22a32d93i52m67í76r 12K69r74o45u67p65a
Tuhle jsem jednu potkal v obchodě. Dítě řádilo obuté v nákupním vozíku, kam si běžní smrtelníci dávají potraviny, a matka u kasy vykládala zboží na pás. Zeleninu, jako petržel s natí, mrkev taktéž, dávala bez jakéhokoliv obalu na ten pás. ještě, že tam nevysypala dvě kila brambor... Přeci nebude zatěžovat planetu obaly, že ano... Že ale po ní musela pokladní setřít skleněnou desku na skenování kódů od bláta, vody a kousků opadané natě, to jí nezajímalo. Že byl od téhož umatlaný cca čtvereční metr pásu, na který si nějaký chudák, co půjde po ní a ke kterému se ten kus špíny na pás přetočí, položí své třeba zakupované ponožky, knihu, nebo časopis, či cokoliv, čemu vlhkost, bláto a drcená nať fakt svědčit nebude, to tu bio-matku také nezajímalo. Navrhnul jsem pokladní, ať dá té dámě smetáček, lopatku a hadr, aby po sobě to nadělení uklidila a sklidil jsem co...? Od nějakého mlaďase výtky, že co prý je mi do toho... nejraději bych je sflákal oba...
J90a94n 90R72i11c37h84t10e22r
K jedné Vaší otázce - Biomatky JSOU samozřejmě dostatečně vzdělané, aby mohly vyučovat vlastní děti. Tedy ne že by byly pedagožky, češtinářky, fyzikářky... to samozřejmě ne. To jsou totiž jen dílčí znalosti a svět je třeba vidět jako celek. V takovém případě je mnohem lepší použít znalosti sociologie, genderových studií, kulturologie, rekreologie a dalších podobných, lidstvu vesměs prospěšných "věd".
Popravdě řečeno, ještě jsem neslyšel o biomatce - absolventce technického oboru... asi náhoda.
N81a22ď75a 94D95u66b32c94o28v57á
Nevím kam zařadit matky, které nechávají své malé děti, aby si určovaly mantinely dle svého rozhodnutí.
Pobíhající tříletá prtata, kde matky nejsou na dohled mě jednou přivedou na vozejcek, to když se svojí sesroubovanou páteří jednou nevybalancuju zastavení bez pádu, když kde se vzalo tu se vzalo robě kmitající rychlostí střely z pistole je náhle u mých nohou.
P60a32v76e51l 88J29á74š31e24k
Ono to BIO je asi jako to očkování.
Tísíce let trvalo aby lidé neumírali na hladomory nebo otravy ze závadných potravin. Dnes se k tomu BIO zemědělci chtějí asi vrátit. Jak to bylo, asi dva roky nazpět, jak v Německu umírali lidé na BIO salát?
B39o20h28u57m71i19l 79M74i55c86h92a14l
No, ten bod 1, že i s miminem probírá, co koupí.
To já asi budu biodědeček, protože když venčím vnuka ve věku, kdy zdánlivě neví, o čem je řeč, tak s ním taky mluvím - na ulici o autech, kolem kterých jdeme, v lese, v parku o pejscích, kytičkách a stromech, v tramvaji o tom, co vidíme a nakonec, když tam musíme, i v obchodě - tam samozřejmě o tom, co budeme nakupovat.
Ono to funguje: dítě slyší známý hlas a to mu dává jistotu i v neznámém prostředí. Dále taky vnímá a ukládá si v hlavičce řeč, i když tomu ještě třeba vůbec nerozumí a zdaleka ještě nedovede nic samo říct.
No a na tom nákupu, poslední věc, když si i sám se sebou povídáte o tom, co koupit, tak máte větší šanci, že si vzpomenete, co všechno je potřeba - ale když je člověk sám, tak obvykle tyto řeči nevede nahlas. To je ale technika, známá v IT jako "rubber duck debugging", tedy hledání chyb s gumovou kachničkou - https://en.wikipedia.org/wiki/Rubber_duck_debugging
Na úplný závěr, raději mírně šílenou biomatku, která s miminem probírá nákup, než takovou, která má dítě v kočárku, to chce zjevně komunikovat, a matka čumí do mobilu - dítě následně začne fňukat nebo do něčeho bušit (třeba v tramvaji nebo i někde v parku).
Š67á28r48k82a 80A62n63d84r80l21o62v95á
Já chápu tu nadsázku autora, blog je skvělý, ale v krámě taky všechno komentujua nejen tam. V tom máte naprostou pravdu, ač moje dítě nemluví a moc nechápe, tak ho to uklidní a občas aspoň ukazuje, takže vím, že něčemu porozuměl.
- Počet článků 81
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3439x
Jak to začalo.....
Někde v mých 6-7 letech si rodiče vzali do hlavy, že strašně chci být kuchařem :-).
Moje mamka byla vyučenou cukrářkou. Avšak po vyučení cukrařinu dělala jen velmi krátce a když přišla v roce 1971 do jiného stavu s bratrem, přestala cukrařinu dělat profesionálně a již se k tomu nikdy naplno nevrátila.
Nicméně v osmdesátých letech si mamka tajně doma přivydělávala pečením dortů na zakázku. A já, jako dnešní dítě z reklamy jsem se kolem ní motal a asi tím si všichni vzali do hlavy, že kuchařina mě strašně baví a že nic jiného vlastně ani dělat nechci :-).
Zvláštní je, že pokud je člověku něco dlouhodobě podsouváno, tak tomu začne věřit. Na konec jsem byl i já tím, který začal říkat, že si od dětství přeje být kuchařem. Možná tomu i tak bylo. Já vlastně ani nevím.
Každopádně se tak i přes některé komplikace stalo a jsem tomu rád. A z nutnosti je životní láska.
Upřímně láska na první pohled to úplně nebyla.
Díky sametové revoluci v roce 1989 jsem sice nastoupil do chrudimské hotelové školy, ale na příbuzný obor řezník.
No, nebudu rozebírat má studia. Ale řezníkem jsem se po pár peripetiích vyučil a rok na to jsem udělal rozdílové zkoušky a vyučil se i kuchařem.
Mým štěstím bylo, že jsem hned po vyučení nastoupil do Restaurantu Grill Duran v Hradci, Králové, kde jsem nejprve řezničil a postupně se přibližoval do kuchyně, až jsem bourání masa úplně pověsil na hřebík.
Mým druhým největším životním štětím /první je moje manželka/ bylo, že jsem měl to štěstí a dostal jsem se do kuchyně v Duranu, kde vládl tehdy asi třicetiletý šéfkuchař Jiří Syrový.
A díky němu a díky jeho přístupu ze z nutnosti stala LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.
www.sefkucharuvdenik.cz