Dělat učitele není žádný med, s tím se dá souhlasit. A to nejenom u nás. A důvodem, nejsou vždy peníze.

Dcera kamarádky , co už dvanáct let let učí v Kanadě (za slušné peníze i na tamní poměry) a ještě před třemi-čtyřmi lety si libovala, jak je to tam fajn a jak ji tam učitelování baví, se dala slyšet, že i tam začíná nastupovat trend, že pány ve škole jsou děti. Když neučí v žádném větším městě, není tam devastující vliv universitních studentů a rodiče jsou převážně manuálně pracující, tak si myslela, že progresivistické manýry se její škole vyhnou. Ale jak sama říká, mýlila se . Takže už i tam, v malém městě obklopeném lesy Skalistých hor, děti začínají určovat, co se při vyučování smí a co nesmí, co je látka pro život prospěšná a co se učit je zbytečné, a rovněž razí názor, že každé napomenutí ze strany kantora je nepřípustná šikana.

Když byla na pohovoru před školským výborem složeným z rodičů, že veřejně napomenula čtrnáctiletou žačku za to, že celou hodinu psala SMSky aniž si vypnula zvuk klávesnice a rušila tím celou třídu, tak jí předsedkyně výboru řekla, že té žačce snížila důstojnost před ostatními, z čehož měla trauma. Ale že když prý ve škole učí dlouho a jiné výhrady nemají, tak jí to pro tentokrát prominou (!!). Takže začala vážně uvažovat, že učitelství pověsí na hřebík a půjde pomáhat s administrativou do manželovy firmy.

Progresivismus je jed, který ničí školství všude na světě tím, že devastuje vztahy mezi školou, rodiči a dětmi!

U mne mají všichni učitelé sociálně problémových dětí velký respekt a obdiv.

Co se týče vyloučených lokalit, tak tady si myslím, že není v pořádku systém, který se stará o lidi sociálně slabé. Dávat jim jen formou dávek něco "zadarmo" není správně, spíš bychom je měli učit a motivovat k tomu, jak se o sebe postarat.

Dávám blogerce za pravdu.Když člověk vidí tu zvěř co se vyřítí ze školy,tak opravdu je těžké to ukočírovat.Ony žáci se chovají jak k sobě tak učitelům jako nadřazení,ale tupost některých je tak velká asi jako doma v bohatých rodinách.Od tamtud se rekrutují právě ty všechny potížisté,protože neuznávají žádnou autoritu.

Učení není někdy o získávání vědomostí, ale někdy především o tom, že žáci přijdou do jiného sociálního prostředí, získají určité návyky, je to zkrátka o organizování jejich času.

Jo, jo. Jak zvěř se to vyřítí - říkávali o nás ti "důstojní" dospělí. Před téměř sedmdesáti roky.

To jen pan Katzer odcházel ze školy důstojným krokem, jako způsobný chlapec z nedělní školy :-) My ze školy vyletěli jako zvěř a ještě jsme se při tom pošťuchovali...

tak dlouho jste kritizovali školství za G.Husáka, až jste si vypiplali současný zcela zdegenerovaný školský systém

Vy jste absolventem toho "zdegenerovaného systému"?

A co vy pani???

Zásadní podíl na degeneraci mají právě komunisté... porevoluční vývoje ve srovnání s tím představuje jenom jiskry z ohně.

Ačkoliv sem příliš nechodím, titul mě zaujal. Nemám téměř žádný přehled jak to ve školství dnes vypadá, mimo humorné ukázky na YouTube 3 v 1, takže podle textu autorky je to čirá beznaděj. Dovedu si představit, že autorka má povětšinou pravdu hlavně v těch sociálních oblastech, a že se po sametu podařilo v tomto oboru vylít vaničku i s dítětem, ale pořád doufám, že většina kantorů a žáků a tím i naše školství není až tak na tom zle.

Nebo ano?

...máte pravdu... "učit na základní škole není žádný med"...nejen výchova, ale i vzdělání upadá stále více...maturita není to co bývalo, matematika je stále čím dál víc "strašákem"...upadá i učňovské školství...jednou z příčin je to, že se nestavělo na tom, co bylo pozitívního "z toho totalitního školství"...přispěly k tomu výchovné a vzdělávací plány čkol, vyráběné na "koleně", zrušení zvláštních škol,integrace problémových žáků, zavedení "pedagogů" asistentů do práce ve třídě, soustavné podfinancování školství (hlavně mzdové), bezkocepčnost MŠ, přezírání učitelského stavu společností, přílišná "demokracie" ve výchově...

Žádné zvláštní školy se nerušily; vzdělávací program tzv. Nová koncepce, zavedený na ZŠ od školního roku 1976/77 byl naprostou pohromou, která má na svědomí, že spousta dnešních padesátníků těžce zápasí s pravopisem a často i s násobilkou, protože osnovy byly tak přecpané, že nezbýval čas na procvičování a upevňování učiva.

A že maturita "není co bývalo"? Dnešní počet maturantů několikanásobně převyšuje počty středoškoláků před rokem 1989, ti úspěšnější odcházejí na prestižní univerzity do zahraničí a z těch, co tu zůstanou, těžko můžete hodnotit úroveň maturit. Učňovské školství mělo nízkou úroveň už před rokem 1989, i když pravdou je, že mezi jednotlivými středními školami jsou velké rozdíly v kvalitě. Ale tak tomu bylo snad odjakživa...

Já bych si dovolil trochu polemizovat. Ti úspěšní by byli úspěšnými bez ohledu na režim. Kvantita není měřítkem pro hodnocení kvality, čili korelace nemusí zákonitě ukazovat na nějakou kauzalitu.

Jinak řečeno... ti úspěšní jsou možná dva z tisíc (to je jenom fiktivní příklad). Kdyby byla možnost za předchozího režimu, tak by to bylo možná pět z tisíc. Jenže možnost nebyla, takže nemáme nic pro srovnání, takže můj fiktivní argument a tím pádem ani Váš nelze potvrdit, nebo vyvrátit.

Co se týče nejenom učňovského školství, ale celkově odborného, tak rozdíly mohli být i vrámci jedné školy. Příklad: Já byl na SPŠE v oboru slaboproud. Ten vyžadoval rozhodně silnější matematický aparát, než informatika, nebo automatizace. Rozsah hodin matematiky byl stejný, jako na gymnáziích, učebnice stejné, učební osnovy však kladli důraz na jiné oblasti (např. statistika a kombinatorika nám byla k ničemu, zato vektorová algebra, nebo infinitezimální počet byli dost klíčové). Jiné zaměření měli rozsah hodin matematiky nižší. Ale ve srovnání s absolventy gymnázií jsme měli mnohem větší praxi. Což se v mém případu epizodně projevilo na VŠ v neuvěřitelně rychlém řešení problémů.

Řekl bych, že už jenom rozdíly v přijímacím řízení poukazovali na degradaci. V r. 1991 se dělali na naší SPŠE přijímací zkoušky s výjimkou žáků, kteří se umístili do třetího místa na matematické olympiádě, nebo pythagoriádě, nebo na fyzikální olympiádě. Jedničky nestačily. O rok později stačil trojky.

Problémem odborného školství byla zastaralost. Asi těžko můžete držet krok se světem, když se v tak rychle napředujícím oboru učíte z 20 let starých učebnic a někdy ani to ne. Vše záviselo na učitelích... jaké nové informace přinesou a jak studenty přivedou k práci s informačními zdroji. Když v učebnicích máte telefon na kliku a na trhu je Pentium I.