Někde je to strašné :(( máme své restaurace, kam chodíme, znají nás tam, máme tam svůj stůl. Číšníce i číšníci jsou milí, usměvaví. Jinde je to horší. Je pravda, že v Čechách s tím inkasovanim nějak nespěcháji. Tuhle nás obsluhoval velmi zpocený muž, pot mu kapal z čela... Nenajedla jsem se.

Asi by nebylo špatné, mít svého číšníka, ale kdo by je platil?

Já bych nepaušalizovala. Vždyť kdyby byli špatní všichni, dávno byste do té své oblíbené hospůdky nechodila (tedy by ani nebyla Vaší oblíbenou)

Neříkám, že byl špatný číšník, prostě jenom moc busy...

Ivano, příště křiknout nazpět: Odcházíme, zaplatíme jindy!

To se mi líbí, to jsem měla udělat.

Až ty číšníky pořádně zaplatí, tak nebudou řvát.

ale budou. Ti, kteří řvou za deset korun, budou řvát i za dvacet. Jen se nejspíš objeví víc těch "neřvavých" a provozovatelé restaurací jim budou moci dát přednost.

Pište dál, postřehy navrátivšího se domorodce jsou vždy aktuální.

Mé první pocity ve státech byly také velmi pikantní v oblasti stravování,ale spíše to bylo mými rozpaky v AJ, než neochotou personálu, pak se to rychle usadilo.

Osobně jsem si také prožil pár trapných chvilek při koupi sendvičů v americkém Subway, zejména když na mě černí prodejci spustili tu jejich slangovou angličtinu. Absolutně jsem nerozuměl, co na mě mluví, neznal jsem jména těch nejrůznějších sýrů, šunek, zeleniny - tak jsem tam tak trochu neandrtálecky ukazoval, co do toho sendviče chci a co nechci....no byl jsem rád, že se to nakonec dalo jíst, příště jsem si vždy už objednával tu stejnou osvědčenou kombinaci.

podobně je tomu v nemocnicích. Vztahy mezi pacienty a personálem (zejména tím středním) jsou někde otřesné. V tomhle je rozhodně co zlepšovat.

Pane doktore, prosím, napište blog o Vašich zkušenostech. A navrhněte řešení.

vzpomněla jsem si na nedávný zážitek z Kutné Hory. Máme tam oblíbeny penzion, tenkrát tam byl naprosto nezkušený číšník. Snaživý, zdvořilý, ale úplně mimo. Možná tam byl úplně první den. Ani lahev mu otevřít nešla. Tak jsme mu drželi palce... snad je tam ještě, snad neutekl :-).

Já jsem si osobně číšníkovo zařvání nijak nebrala, protože sama jsem dost hlučná osoba, ale ten můj mužský mě fakt pobavil. Uvědomila jsem si, že chování číšníků v restauracích v Cechách a v Americe se malinko liší.

Ono je to vsechno o lidech a cisniku je trvaly nedostatek, takze se clovek obcas setka s nejakym nerudnym. Vim, ze by to tak nemelo byt, ale asi se s tim neda nic moc delat

Hlavně že jídlo bylo vynikající....

Jestli to nebylo tím, že číšník Vaše "sér" považoval za rozkazovací způsob jednotného čísla od jistého českého slovesa.

Já bych však řekla: vy mě "ne.ér".

Přidržíte klávesu SHIFT a stisknete háček. Dál držíte SHIFT a stisknete písmeno C. Tak se píše Č.

ono to tak není o tom, jak kdo umí používat klávesnici, spíše o tom, kdo umí doplivnout dál. Vy jako kluk musíte vzpomenout na závody v čůrání. A my holky jsme fandily.