Tak ten návod s koncovým pitomcem mě zase skolil jak tupé zvíře:-))))

Zdeni, ty nezklameš! Za to si zasloužíš ty nejlepší houbové úlovky:-))

Maruško, letos jsem ostrouhala, noha mi výlety do lesa neumožnila a dokonce mi ani přátelé letos žádnou ochutnávku nepřinesli.

Toť můj případ, také musím být na houby navigována ...

Ale jinak houbařům zdar, zvláště těm zarputilým....

Já jsem měla babičku na Plzeňsku a ta pracovala v lese. Vždy když šla z práce domů

tak nasbírala houby, co zahlédla z pěšinky. A že tam bývalo houbařů, celý peron

v Pastuchovicích ...

To mi připomíná scénu z Chalupářů, když pan Kemr má plný košík hub a pan Sovák ho v lese míjí s paběrky a ptá se p. Kemra, kde ty houby hledá a on odpovídá, že on houby nehledá, on je sbírá.

Kromě buzoly nosím všechno. Slovo kuncá slyším poprvé, musím zapamatovat

Tak to jsi mě pobavila!!!

No vidíš, jak jsou některá slova zřejmě krajová. U nás se to používá úplně běžně. Když je holčička taková ukňouraná a pořád pobrekává pro nic za nic, tak se jí řekne, že je ukuncaná.

Povedená historka. Tak už to vypadá, Zdeni, že měl z toho naaranžovaného hříbku nakonec radost někdo úplně jiný, kdo ho náhodou v pravý čas objevil

Říkám si, že jestli ho někdo objevil, tak se divil, že v lese rostou už předpřipravené hříbky.

Když byly vnučky malé, tak nebrečely, že je bolí nožičky, ani neměly hlad. To já jsem se vychytrale plížila za nimi a sbírala jsem houby, které milostivě přehlédly. Bylo to přibližně jejich 10 hříbků na jednu moji babku. Děkuji, Zdeni, za připomínku krásných časů!

Věruško, to jste se k nim zachovala krásně, uvidíte, že budou na sbírání hub s Vámi rády vzpomínat.

Občas nějaký hřib roste jako naaranžovaný. Už je mi to jasné

Ano, až opět takový potkáte, nebude můj kamarád daleko.

Hřiby skutečně rostou. Mám vadu zraku, pokud není houba alespoň 50 cm vysoká a nevydává nějaký zvukový signál - Jsem bez šance. Přesto sbírám - Tak, že jdu se psem do sousední dědiny se psem - Lékárna kapky, (asi 5 km). Ráno, po čištění zubů piji ohnivou vodu - Listerine je nesmysl. Fernet dopit, lahev vhodná pro vodu psa + misku. Na zpáteční cestě jsem Ferdu občerstvoval v lese - Hle, vynořila se babka houbařka! Košík evidentně plný - Spatřila mne a psa u flašky od kořalky. Oslovil jsem dobrou ženu - Slovo dalo slovo. Docela ochotně mi své houby předala a bázlivě se svou holí šla dále. Snažil jsem se osobu dohnat a nabídnout nějaký peníz. Vše marné, dveře stavení se zaklaply ! Tož nevím, čim jsem ji zaujal ? Spatřit v lese - Na opuštěném místě vzrostlého chlapa, psa popíjejícího Fernet = Oba se pak zajímající o obsah jejího košíku - Nic divného mi na tom nepřipadá ! (Příhoda z pondělí) ...

Zajimavy příběh...

Já znám jen takové, že když někoho potkám na osamělém místě vypadá tak, že odkládáme peněženku na zem a prcham co mi francka dovolí :-)

Mně častokrát stačí si i jen představit les, vlahý vzduch a zvuk suchého jehličí, když na něj došlápnu. A hned je mi líp.

Dík za pohlazení duše po ránu p.Ortová.

Jsem typický Čech a rád sbírám, i když jíst je moc nemusím. Ráno v lese je nejlepší! Díky za článek a přeji hezký den