Maminek je nutno si vážit, jednou už bude pozdě. Daly nám život, nejlepší dar

Ano, do latě.... jako že to ještě stále potřebujem ... já mám také ještě maminku ,

a také musím poslouchat. Třeba abych brala správně léky... totéž bratr, protože ona stále víc potřebuje naši pomoc ... posloucháme, neb jsme se v mládí nenaučili odmlouvat .... No a my jsme rádi že jí máme ...

Vše odchází do nenávratna, ale člověku naštěstí zůstávají krásné vzpomínky. Mám je podobné jako Vy, stanování a oheň s tátou a bratrem, ale ne někde v kempu, nýbrž v okolních lesích.

V cizině jsme byli v kempech, ale po vlastech Ceských, Moravských a Slovenských jsme se utábořili, kde se dalo. Díky za přečtení.