Jenom mi vrtá hlavou, jak se tělocvikář po takové hodině mohl dostavit na výuku následující hodinu?

Soni, říkám si, že s další třídou trénoval jen leh na žíněnce nebo pořadová cvičení, prostě něco pro něj bezpečného.

Mě takhle na základce zabila hvězda. Jakž takž jsem ji provedla, ovšem nikoliv na lajně...

Od Vás bych ráda četla, jak jste na tom byla s češtinou? (Matika a tělák už jsou za námi- Vámi.) Vykompenzovat? Jako vážně? Vyodškodnění fakt nejni.

Alenko, čeština měla také svá temná zákoutí, ale většinou jsem kráčela po osvětlené hlavní třídě.

https://en.wikisource.org/wiki/Literary_Lapses/A,_B,_and_C

spravila jsi mi náladu. Díky.

To jsem ráda, Bohunko!!!

Tělocvik je hrubým porušením základního lidského práva být lenivý. Já proti tomuto nelidskému předmětu protestoval, většinou marně, většinu školní docházky.

Tak to se Vám povedlo, krásně jste mě po ránu rozesmál.

Škoda že jste nechodila do Sokola, člověk který hraje dobře vybišku a háže do dálky, má určitě v rukou sílu a švih, tedy by postupně na ty finty, jak to zmáknout přišel. Tam na to bylo více času a chodila tam jen děvčata, tedy ten strach z chlapeckých pohledů, které dávají najevo odsouzení za nešikovnost, nepřišel.

Můj syn při studiu tělovýchovy musel zmáknou všechny sporty ve formě zápočtů, atletika a gymnastika to byly v této praktické části dvě největší zkoušky. Fotbalista a atlet, zkouška z desetiboje nebyl problém, ale gymnastiku musel dřít, dokonce makat v posilovně, což ho nebaví, aby si vytvořil svaly o kterých dříve nevěděl.

Tedy i dobrý sportovec se při ní zapotí, obzvlášť když je vysoký a fotbal mu některé svaly zkrátí, to je potom pořádná zabíračka.

V dospělosti jsem o tom občas přemýšlela a domnívám se, že u mě musel být nějaký blok, který mi nedovolil přetáčet tělo ve vzduchu. Tudíž hlavně bradla, hrazda, kruhy. A ten blok mám vlastně až dodnes.

Zdeni.... vidím že tělocvik u tebe k zapomenutí není ...

Já můžu říct na svoji obranu, že jsem se trochu snažila... o prázdninách jsem skákala přes patníky.... a taky jsem se učila pískat a do dlaní houkat jak sova ...

Vlastičko, tím jste omluvena!

Buďte v klidu, Zdeňko. Podle svých pozorování a vzpomínek na spolužáky ze základky, to bylo asi takto: Ti, kdo všechny ty naprosto zbytečné nesmysly zvládali na jedničku, se všichni kdesi ztratili. Zatímco moje nehodná maličkost, která tím vším prolezla velmi bídně a s odřenýma ušima, se zase úplně ztratila z očí spolužáků, z jejich perspektivy není po mně ani vidu ani slechu. Takže to vyjde nastejno

Marku, to jste vyjádřil parádně, to už není tělocvik, to je občanská výchova.

Jak byla bradla, dostala jsem průjem a hodinu strávila na gymnazijním WC. Vylezla jsem, až když se uklízelo :-). A nějak mi ten výmyk fakt nechyběl. Nikdy. Hezky jsi mi ta léta osvěžila, díky.

Ludmilko, připomněla jsi mi jednoho spolužáka, který začal mutovat a styděl se za to, tak v hodinách hudební výchovy musel vždy nutně na WC a tam kouřil.

Tělocvik byl u nás oblíbený navzdory povinným červeným trenýrkám s pruhem a cvičkami, ze kterých se v nadpoloviční většině draly palce cvičenců, občas i v ponožkách. Jsa humanitního zaměření jsem kromě psaní byl rád za hodiny pohybu, i když vis střemhlav na kruzích jsem činíval s podezřením. Také u kotoulu byly určité výhrady k provedení a skok do výšky jsem bojkotoval, protože mi byl zakázán stradle mého oblíbence Jaščenka.

Chápu, že někomu se tělesná výchova nelíbila, dívky od určitého věku daleko více opovrhovaly cviky, anžto nemohly, jak mi bylo vážně sděleno, plně rozvinout svou osobnost. To pak činily o přestávkách kibicováním o "těch blbečcích" - tím myslely nás, kluky, případně chodily v rámci hry "vadí nevadí" po třídě s knihou na hlavě a slovy - jsem normální a mám ráda literaturu... Jak jsem napsal ve své poctě naší škole, neexistoval jedinec, který by miloval všechny předměty a v nich všechny probírané věci. Dnes už to je jiné - děti se hýbat neumí, pokud zrovna neriskují zranění při parkouru. Skočit roznožku? Utopie stejná asi jako že by politik byl neúplatný.

Děkuji za moc pěkný příspěvek do debaty.

A děkuji i za zmínku Vladimíra Jaščenka. Tak nadaný sportovec, poslední světový rekordman, který skákal stredlem, a on se dožil jen 40 let.