Stalo se módou plivat na socialistické zdravotníctví. Máme dneska lepší? Takže první příklad, jako zdravotnictví dneska máme: v době, kdy se ještě platily30-korunové poplatky, dostal kamarád úpal. Jaký taky div, že. Pracoval jako hlídač parkoviště, teplota ve stínu pár dnů překračovala třicítky, jenže na parkovištěi žádný stín nebyl. Celý den v černém oblečení, no,stačily na to tři dny. Večer ho bolela hlava, zvracel, do práce jít nemohl. Protože na úpaly v horku trpívám, hned jsem věděla "wo co go" a poslala ho k doktorovi. Dva tři dny v chladu a budeš dobrý. Takže se kamarád na 7:00 ráno odebral k praktikovi. Ten ho poslal ještě na internu na jiné vyšetření, odtud šel na chirurgii na jiné vyšetření a večer v 18:30 jsem ho vyzvedávala z infekčního oddělení okresní nemocnice, odkud ho pustili na revers, protože netušili,comu vlastně je. Lehčí o 150,- Kč a 5 lékařů, slovy PĚT,nepoznalo obyčejný úpal! Takže večer zavolal šéfovi do práce, přeházeli mu služby, on zůstal 3 dny doma v chladu. Za tři dny byl opět fit a šel do práce. Nevím, jak by byl léčen, kdyby měl horší onemocnění než jen úpal.

No, a druhý příklad: na jaře mi křuplo v zádech. Bolest velká. Praktik seznal, že to může být skříplý nerv, na to by se měl podívat neulolog. Objednací doba dva měsíce. Chodila jsem sice skoro tři týdny, jako kdybych sežrala vývrtku, ale nerv se časem trochu umoudřil. Neurolog tedy seznal, že mi už skoro nic není, takže tedy aspoň rehabilitace. Leč začaly prázdniny. Po 14 dnech se vrátili rehabilitačni pracovníci z prázdnin a já se konečně mohla objednat, termín za 6 týdnů. Koncem srpna se teda na tu rehabilitaci konečně dostanu. Co na tom, že se nerv za 4 měsíce postupně umoudřil? Jak se na to tak dívám, tak v kapitalistickém zdravotnictví máme dvě možnosti: buď se uzdravíme sami, nebo zemřeme,než se na nás dostane řada.

Je teda lepší to zdravotnictví socialistické nebo kapitalistické?

v roce 1981 nám dcera onemocněla zánětem mozkových blan. Pět týdnů jsme k ní v nemocnici nesměli a když ji konečně pustili domů, zjistili jsme, že neslyší, což v nemocnici odborný personál, za celou dobu nepoznal..

A když jsme se později dozvěděli konečný verdikt o ztrátě sluchu a ptali se lékaře, co tedy dál, odpověděl, že na ni musíme hodně mluvit, aby se naučila odezírat.

Dceři tenkrát bylo asi 14 měsíců a odpověď lékaře, kdyby to nebylo tragické, by nás normálně rozesmála.

Mohl bych psát dál, o kalváriích se sluchadly, o "odbornosti" specialistů, o poměrech ve škole pro neslyšící, ... .

Po 89, se vše, jak mávnutím kouzelného proutku hned nezlepšilo, ale je to dnes o něčem jiném.

A na rozdíl od jiných, nemám dnes jediný důvod vzpomínat na bývalé zdravotnictví se slzou v oku. Už tehdy existovaly způsoby, jak neslyšícím zkvalitnit život, leč u nás byly nedostupné.

Karma? Když já nevěříim, že ve zdravotnictví takto mohly někde existovat úplatky nebo že jsou dodnes. Nesetkal jsem se s nimi. S divným chováním? To ano, ale příčinou je spíše přetížení a limity personálu. Úplatky ve zdravotnictví jsou jen takovou pověstí přilepšující lékařům, ale nic lepšího pacient za ně ani dostat nemůže!

Ovšem je pravda a to DODNES MNOZÍ Z VÁS NEVÍ, že za komunistů bylo dvojí paralelní zdravotnictví již od úrovně okresu. Na každém okrese byl tzv. stranický lékař, který posílal do vojenských nemocnic a vrcholem byla Ústřední vojenská nemocnice v Praze. Paralelně byly obvodní lékaři, okresní nemocnice, krajské nemocnice a fakultní nemocnice. Tyto linie nebyly ostře oddělené, ale fungovaly.

Dnes máme prazvláštní hybrid. Stavíme na socialistickém inženýrství v duchu nesvobody komunistického zdravotnictví, jakého iluzivního zdravotnictví "zadarmo" pro bohaté i chudé a navíc je do systému vloženo jakési klientelistické mafiánství. Takže peníze jsou a nejsou! Máme zázračné zdravotnictví, které nám závidí celý svět, za málo peněz hodně muziky. To je umožněno podfinancováním personálu a jeho ohromnou exploatací. Bylo rozbito vzdělávání lékařů a sester. A stále nejsou peníze pro nejpotřebnější. Co s tím, nevím, když pomalu zase pojedeme s kopečka!

Hlavně, že víte, jak v Boskovicích za komunistů fungovala lékařská a zubní pohotovost a jak funguje nyní.

Koukám, že pánové Petřík a Rozsíval, dnes večer steskem a nostalgií neusnou

Ještě pro doplnění informací.

V našem městě za komunistů fungovala zubní pohotovost noční, sobotní i nedělní.

Nyní je všechno zrušeno, zubní pohotovost v našem městě neexistuje vůbec.

Pohotovost, která za komunistů fungovala celou noc je nyní pouze do 22.00 a o víkendu od 8.00 do 20.00: https://www.nembce.cz/lekarska-pohotovostni-sluzba.html

Takže, proti komunistům za 30 let přirozeného vývoje opravdu pokrok...

Ale omlouvám se. Ono je to spíše k pláči.

To si ale způsobili občani sami, moc kouřili ä alkohölovali.

Mi socialistické zdravotnictví zachránilo život.

Velká karma. Mohu jako lékař i pamětník plně potvrdit. Léky z dovozu byly striktně limitované, věkové omezení indikací jako hrom. Ale když přivezli místního okresního tajemníka KSČ, který v opilosti utrpěl zástavu, tak z toho byl ve špitále alarm jako hrom. A ochořelou soudružku místopředsedkyni ONV zase ubytoval po operaci primář na ve své pracovně.

Před rokem 1989 to bylo o protekci a známostech, nyní je to o známostech a penězích.

Kdo nyní má peníze, má lepší ošetření.

Toto mohu posoudit sám na sobě. Kdybych neměl známosti a peníze, tak jsem zřejmě byl bez zubů. Mezi kvalitou zubařů (to platí pro všechny lékaře) jsou rozdíly přímo nebetyčné. A dostat se ke špičkovému lékaři skutečně není jen tak.

No nevím, moji příbuznou, která onemocněla rakovinou, lékaři v nemocnici vypakovali ať přijde na vyšetření za měsíc (měla bolesti břicha) a kdyby její neteř nepracovala jako zdravotní sestra v nemocnici v Praze a nezařídila jí protekčně okamžité vyšetření a operaci, tak by nepřežila. Toto se událo asi před 12 lety.

Osobně jsem toho byl svědkem.

A můj spolužák, sportovec, šel před 2 roky na banální operaci se žlučníkem a nepřežil ji.

Já, kdybych neměl známosti, tak jsem byl zřejmě bez zubů. Ale i tak mne kompletní ošetření zubů přišlo skoro na 100 tisíc. A teď mi pánové a dámy ukažte, kdo na to má...

O takových případech čtu často. To bude asi holt to vynikající zdravotnictví.

Vsechny ty atributy socialistickeho zdravotnictvi, o kterych pisete, hrave zvladlo také "kapitalisticke" zdravotnictvi, alespon v zapadni a Sever i Evrope. Na priklad ve Skandinavii se poskytovala dialyza vsem bez ohledu na vek uz od 70 - tych let. TBC a detska obrna byla v Norsku a Svedsku vymycena uz roky pred CSR potazmo CSSR.

..nemáte pravdu...již v roce 1957...celoplošné očkování proti dětské obrně bylo použito v Československu v roce 1960 jako v první zemi na světě...atd..

V našem městečku bylo dřív zdravotní středisko, kde byl obvoďák, ženský doktor, dětské oddělení, zubař. A dnes? V polorozpadlém středisku to doklepává" obvoďák. To je vše. A zkuste se někde objednat :-)

to ale není přece o tom, o čem se píše v článku...

..pravda to jsem přehnal s tou operací slepého střeva v USA...v roce 2014 zaplatil jeden mladý Američan 55 000 dolarů za operaci slepého střeva, byl hospitalizován necelých 24 hodin...myslíte, že je to málo pro "obyčejného" Američana.. beru vaši námitku, že to není k tématu blogu...