Paní Vlachová má hrozný život. V dřívějších blozích ji strašlivě deprimovala politická situace, v každém blogu emigrovala. A teď zase to peklo v domě kde bydlí, to se snad ani nedá přežít

Chudák ženská.

.............sledujete také paní autorko, některé články a diskuse na Idnesu? Tak tady je to někdy fičák! Někteří "zauvžontí" jak se praví u nás ve Slezsku, žádné argumenty, jen nadávky, kdo s autorem, nebo diskutujícím nesouhlasí! Přesvědčujeme se o tom denně!

Každý jsme jiný, někdo byl vychován slušně a pokračuje v tom, někdo je prostě jiný, musíme se s tím smířit!

no, že ausgerechnet vy tohle říkáte, když vaše poznámky se hemží pomluvami a argumentyy žádné.

A pokud se někdo na vaše argumenty poptá, následuje vždy mlčení.

Napadá mě stejně trapnej titulek - NENÁVISTNÁ BLOBERKA

Přitom nedávno tu psala, že jeji rodiče oslavili 65 let manželství. Jakpak se asi chovají oni?

Paní Vlachová, takové a podobné články bezpečně přispívají k tzv. "blbé náladě..." Už i ten titulek "Nenávistní důchodci." Je to jako by se objevil článek s titulkem "Drzá, a frackovitá mládež". Byl by na tom sice také kus pravdy, ale ne celá. Tak, jako nejsou všichni důchodci (penzisté) nenávistní a hádaví, jsou i hodní, moudří, nerozdmýchávají spory mezi lidmi, ale naopak je urovnávají - zrovna tak nejsou všichni mladí drzí, nevychovaní a frackovití. Převážná část z nich je slušná a vychovaná, ráda pomůže slabším - i těm důchodcům. Nesmíme paušalizovat. I v našem domě např. žila jedna starší paní, která ráda vyvolávala spory, pomlouvala druhé - ale byla usměrněna... Takovým snahám rozeštvávat lidi je třeba zavčasu zamezit...Nejlepším způsobem je svolat v domě schůzku a vyříkat si vše navzájem. Pokud se někomu na druhém něco nelíbí, třeba že nedodržuje domovní řád, je dobré říct mu to do očí, a nejednat zákeřně. A pomluvám nedopřávat sluchu. Zloba a nenávist plodí zase jen nenávist a zlobu. Pomluva je zlá saň - je taková, jak se o ní zpívá v Lazebníku sevillském - v "árii o pomluvách." Pánbůh nás od ní ochraňuj. Hledejme v lidech spíš to dobré, než to zlé... Namísto zloby a nenávisti přátelství a porozumění. Věřím, a mám zkušenosti, že se dřív uspěje slovem dobrým, než tím zlým...

To co popisujete ovšem existuje v každé věkové kategorii....

..."lidé stárnou, ale nikdy se nemění"...

V prvním patře bydlí manželé, muž je pod pantoflem a jeho žena sly

ší trávu růst. A ponouká jej. Třeba k tomu, aby vzal injekční stříkačku a stříkl vodou na důchodkyni, která byla zrovna na balkóně. Tu to samozřejmě popudilo, vzala lavor s nějakým saponátem a ten na souseda vylila.

Zdroj: https://helenavlachova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=724487

A tou strikackou strikal kam? Do druhého patra? Nebo do přízemí? A jak by pak paní mohla na něj vylít lavor?

Tak oni to jsou tak trochu pohádky starého zbrojnose..... A autorka není sama...

Je mi z toho smutno, z toho duševního smradu, který je neřešitelný. Jestliže nemáme často ani na zaplacení nájmu, nemůžeme se odstěhovat, musíme žít vedle sebe ve zlobě a nenávisti. Druhého nezměníš vůbec a sebe těžko. Musíš mít motivaci, musíš mít důvod, který může přijít jen v Lásce!

Žijeme své životy plné frustrací a odříkání. Často máme žízeň po lásce a takto se od ní odvracíme. Ztratili jsme Boží Lásku, Boží opravdovost, úctu k Pravdě, úctu k druhému člověku a plácáme se v nenávisti a lži. Směřování k Boží Lásce, jak nás to učil Ježíš Kristus, jsme nahradili prázdnotou kopírující naše hnusné politické představitele. Jenže dokud je budeme následovat v jejich odpornosti, nikdy nebudeme volit své zástupce kvalitní!

Na svět přicházíme nazí a s nahou duší. Jsme tabula rasa a naši nejbližší, rodina, sousedi, učitelé do té neposkvrněné plochy dělají svoje vrypy. Pak i my si do této plochy děláme svoje vrypy. A tyto vrypy jsou nesmazatelné, neseme si je po celý život. Dobré i špatné. Když je těch špatných více, máme špatné stáří. Kdo z nás dokáže přijmout tíhu těch zlých vrypů a zářit jen těmi dobrými?

Dík za provokaci ke zpytování mého svědomí!

Jenom k té rasově tabuli: sem tam nějaký ten gen, nějaký ten zážitek z břišního života před narozením...

Důchodce,,..,to není nemoc a ani synonymum pro mentálně méně zdatné individua, jak se snaží dokázat pani A.Geislerová a ti štastnější z nás to poznají na vlastní kůži. Pokud mi pamět ještě slouží, tak tady kdysi existovala dokonce strana důchodců, ta se ovšem brzy rozpadla....a její voliči se rozumně rozlili do stran, které vyhovovali jejich názorů na svět...

Strana důchodců měla sloužit návratu k reálnému socialismu. Toto úsilí naplnilo řadu jiných stran. Některé docela dobře nás nadále strhávají do minulosti docela úspěšně!