Vždy mě zaráželo, když jsem jezdil vlakem, jak obsazené kupé mlčí a mlčí....taky mě vadilo, že potkáte někoho v lese a já automaticky zdravím a vidím ten úžas v očích..,,,ale v poslední době se to snad lepší a to i v tý samožce.

Za dob mého dětství nebo mládí, se lidi mezi sebou zdravili, dnes aby člověk ty mladé zdravil první, jak bulíci. Čím to? Asi rodina.

Ano, přesně.

Mohu pane Huliku na 100% potvrdit. Domnivam se ze za ty kysely ksichty v Cechach muze 40 let komunismu, zatimco v Nemecku je hned po petactyricatem Americani ucili Keep smiling.

Neni nic jednodussiho nez se kdekoliv dat do reci s Nemcem. a je uplne jedno zda je z Ostfriesland ( ti jsou vyhlaseni svoji nepristupnosti) nebo z Friedrichshafen.

pokud mluvím jen česky tak to opravdu není nic jednoduššího než si popovídat s němcem. Zkuste někdy i popřemýšlet o tom, že není každý jako vy.

Češi a Češky se usmívají málo, to je fakt, ale dávat za vzor Němce, kteří Česko budou vždy považovat za svou dočasně ztracenou kolonii, tak to raději to bububu

Z vas to komunisticke dogma pani Pavlikova nikdy nevyprcha. zu jste nekdy nejakeho Nemce potkala a mluvila snim?

Skutečné osvěžení tenhle článek. Otázky by se daly rozvíjet do celé knihy. Reflexe minulosti, vlastní a cizí vina, národní sebevědomí, obraz vytvářený školní výchovou, staletý sklon ke švejkovskému kverulantství, komplex malého "sklavského" národa z východní stepi vyvažovaný bohapustým tlučhubovstvím, výchova k nedůvěře vůči cizím. Jsou lidé, kteří dokáží rozlišit naše inherentní nedostatky a soustředit se na rozvíjení schopností, ale obávám se, pořád dokola se ukazuje, že etika lhaní, obelhávání se a hledání výhodných zkratek platí pro větší část naší populace, která sice opakovaně shledává, že tahle taktika vede ke zklamání a rozčarování, nicméně není schopna se dohromady dohodnout: "Hele, kašleme na tuhle křivou soutěž, zkusme to odjinud", a tak tu hru hraje znovu a znovu, až někteří, zdá se, už si ani neuvědomují její podstatu, a tak jen ze zoufalství střílí na první snadné cíle, které se jim nabídnou. Myslím, že je též zmiňujete. A tahle atmosféra je jedním z agentů, kteří tlumí náš společenský smích. Třeba je naším dlouhodobým úkolem hledat k němu cestu.

Němci byli rozdrceni, jejich sebeklam se jim krutě nevyplatil, a ještě dlouho na ně bude dopadat jeho stín, ale vyhrabali se z nejhoršího. Ačkoliv, jeden neví, zda se opět kolektivně nezblázní. Nebo jiný větší národ.

Jestli ono to také nebude tím, že Němci nemají tolik starostí jako Češi. Němec přijde z práce odpočatý, protože většinu jejich firem živí alespoň jedna naše. Čech přijde z práce vyčerpaný fyzicky i psychicky. Němec nežije od výplaty k výplatě. Čech musí stále přemýšlet, co mu zbude z výplaty po zaplacení nájmu, který měsíc si bude moci dovolit nechat opravit auto, jak uživí děti na studiích, jestli alespoň po půl roce shánění sežene zubního či očního lékaře, atd., atd. Němci hold nežijí stále ve stresu jako Češi, proto se více usmívají.

Ale i zde máte otázky: kdo nás nutí být méně početný, ekonomicky slabší, méně vyspělý? To nebude jen staletým habsburským nebo sovětským útiskem. Dánové, Švédové, Holanďané, Belgičané také neohromí počtem, ale jsou stejně v klidu.