Děkuju vám všem za komentáře. Možná bych ještě doplnila, že cílem nebyla úvaha o tom, kdo by měl odejít a kdo ne.

I já dám palec hore a karmu. Jani, zvlastni téma. Moc pěkná myšlenka.

Tož tak.

Zajimave, ale take by se mohlo stat, že by někdo měl pár pádů a přišel by a řekl by: myslím si, že to nezvládnu, chci odejít. Ale za pár let by se mu tyto problémy zdály směšné, protože každý problém v danou chvíli připadá jako ten nejhorší a nezvládnutelný. Jiná je, pokud někomu zemřou děti... Ale možná tady zůstal proto, aby dal radost jiným lidem nebo dětem...

Jakkoli se jedná o zajímavý eticko morální až filozofický pokus, přeci jen je znát, že je potřeba, aby autorka urazila ještě kus cesty životem a za poznáním.

Nicméně, Vás chválím: první krok byl učiněn.

Oba třeba Mahabharáta je také na první pohled "jen" pohádkou.

To není moc dobrý téma na krásný letní den, ale je pravda, že nemoci a konec si příliš vhodný čas nikdy nevybírá. Komise jsou obecně na nic, v životě mě spíše poškodily. Na druhou stranu lidé se smrti bojí neprávem, je to vlastně často vysvobození z nemocí a svízelů a bolestí na duši jakou měla například ta pani ve vašem příběhu. No musím ty myšlenky rychle shodit...