Dobře napsáno Ten nadpis sedí na paní Toničku jako vyšitý.

Děkuji. Četl jsem sice články výše uvedené dámy, stejně jako pana Čermáka, ale to samotné by mě asi k napsání takovéhoto článku nepřimělo. Průběžné pozoruji, jakým nesmyslům jsou lidé ochotni věřit, a kolik takových lidí je.

Kdyby se všichni drželi této zásady, to by byl ráj na zemi.

Paní Toničce jsem napsala, jak to bylo s kruhy v obilí u nás - sedlák nás vyhnal, protože jsme mu ničily (my děti) úrodu. Od té doby se u nás kruhy v obilí nevyskytly.

U kruhů v obilí (a jinde) Nevěřím v lidské výtvory - už i proto, že se nedějí jen u nás, ale po celém světě. A proč by to ti lidé dělali? Zviditelnit se mohou i pohodlněji, i na demonstracích a v médiích. Je to příliš pracné. A užitek? Žádný, leda pokuta. A navíc -"zadarmo ani kuře nehrabe" - zejména u nás. Jsou věci, která zůstávají pro nás, lidi, záhadami, a je to dobře. Nemusíme všechno vědět.

Tak většina výtvorů je asi tvorba kreativního človíčka a pokud jde o ty další, kde je to složitější vysvětlit přikloňme se třeba k vyjádření amerického výzkumníka, který tvrdí, že jsou to znamení lidiček z budoucnosti, Kteří cestují v čase. Ti lidé se z budoucnosti vrací v čase zpět do naší přítomnosti a létají nad celou Zemí. Znaky v obilí jsou asi zašifrovaným časovým údajem, který pomáhá cestovatelům v čase určit, v jaké době se zrovna nacházejí.

No něčemu přece musíme věřit do doby vysvětlení.

Předpokládám, že správně chápu váš komentář jako ironii, ale je realitou, že asi mnoho lidí má pocit, že něčemu do doby příslušného vysvětlení věřit musí. Možná, že je tím zásadním problémem právě ochota sobě i jiným říci: nevím. Paradoxně s tím nemívají problém lidé výjimečně vzdělaní a trápí to tupce.