Pane autore, po opětovném přečtení Vašeho článku jsem zjistil, že Vám unikla podstata toho, proč KG a ZB tak zneuctili Vysockého píseň. Byla to odplata za srpen 1968!

A ještě jsem si vzpomněl, že jsem jednou u příležitosti narozenin jednoho významného herce na oslavném večírku zazpíval na melodii "Dům u vycházejícího slunce" část básně N.A.Někrasova Železnaja doroga. Text na melodii sedí perfektně. Kdosi z přítomných herců pravil - jé, to znám!

A já, patrně pod vlivem alkoholu, jsem odtušil: to je známá píseň Vladimíra Vysockého.

A myslím, že tím jsem dluh Karla Gotta Vysockého splatil - více než dvojnásobně.

Omlouvám se za zvýšení karmy, to jsem rozhodně nechtěl.

O čem je Váš blog? Výčitka K. Gottovi, že nemluví o desetiminutovém setkání s Vysockým? O přetextování Vysockého písně namísto otrockého překladu, který by sice možná byl lepší, nicméně už by se nedal zpívat?

Jak byl prezentován text sovětským vydavatelstvím na desce, to už skutečně zpěváci v té době jen těžko ovlivnili.

A argument, že Josif Brodskij či Naum Koržavin poznali vnitřní rytmiku ve Vysockého textech je už naprosto zcestný - dva rusky hovořící muži objevili rytmiku v ruském textu. Udělat z něčeho takového zpívatelný text v jiném jazyce je téměř nemožné.

Takže ještě jednou: o čem je vlastně Váš blog?

Jinak děkuji za diskusní příspěvek. Pokusím se argumentovat věcněji než Vy, i když ani z mé strany nepůjde o argumentaci sine ira et studio. Koneckonců právě můj blog na iDnes mi dává možnost psát i takto. --- Chcete-li velice stručné shrnutí, tak je můj text o tom, že Štaidlovi nebyla Vysockého melodie dost dobrá, aby ji pouze naaranžoval (jako to v 80. letech udělali např. i aranžéři Maryly Rodowicz nebo Ally Pugačovové), ale musel napsat vlastní melodii, a že Borovec napsal text, který neměl nic poeticky ani obsahově nic společného s Vysockého dílem. Pieta, s jakou nakládala s Vysockého textem M. Rodowicz, tedy popová zpěvačka z východní Evropy přibližně Gottova formátu, si (zvláště ve srovnání s Gottem) zaslouží vysoký respekt. (https://www.youtube.com/watch?v=ituKc_yCP0w - polský překlad vznikl už v první polovině 80. let). Už v roce 1987 (tedy v roce, kdy dostal Nobelovu cenu za literaturu Josif Brodskij) se v tehdejším Sovětském svazu sotvakdo (snad kromě zatvrzelých bolševiků antisemitů) odvážil zpochybnit, že Vysockij patří k největším ruským moderním básníkům, a je tedy osobností formátu Ivana Bunina, Sergeje Jesenina, Borise Pasternaka, Brodského či Koržavina. To, že nebylo nutné s texty Vysockého nakládat buransky a nepietně jako Borovec, ukázal u nás navíc naprosto vzorově už dříve, v roce v 1979 (tedy v časech mnohem horších), Pavel Kopta. (Viz níže diskusi s Jaroslavem Konášem.) Navíc Vysockého je nutno překládat poměrně přesně, protože jeho písně a texty obsahují většinou nějaké závažné sdělení či myšlenku a v jakémkoli volnějším překladu (kterým Borovcův "převod" jistě nebyl) se prostě některá závažná sdělení ztrácejí. Navíc předkládat Vysockého poezii a vystihnout jeho poselství je nesnadné, i pokud překladatel koná bona fide, a tedy v nejlepší snaze přesně přetlumočit obsah básnického díla. Setkání Gotta s Vysockým dozajista nebylo desetiminutové, ale i kdyby bylo, šlo o setkání z hlediska ruského publika velmi významné.

Takže Gott složil vlastní melodii a Borovec ji otextoval. No a? No dobře, byla tu předchozí inspirace. Ale jestli se trochu orientujete ve světě hudebním, tak podobných příkladů najdeme stovky, např. píseň Stěnka Razin se změnila na Carnival is over.

https://en.wikipedia.org/wiki/The_Carnival_Is_Over

Tom Springfield by se měl asi také někomu omluvit.

Ale abyste si nerýpnul, to by Vám asi nechutnal oběd.

P.S.: Argument, že "zpěváci v té době jen těžko ovlivnili", jak byl text "prezentován text sovětským vydavatelstvím", je naprosto scestný. Původcem onoho uvedení ruského publika v omyl nebyla firma Melodija, nýbrž někdo z trojice Gott-Borovec-Štaidl. Jiná věc je, že část ruského publika tento omyl ráda přijala za svůj. To nic nemění na tom, že zacházení Borovce, Štaidla i Gotta s Vysockého uměleckým odkazem (znovu zdůrazňuji: s odkazem velkého ruského básníka, perzekuovaného sovětským komunistickým režimem) bylo znevažující a vysoce nepietní a že je Gott (jenž jako jediný z této trojice Vysockého s jistotou osobně znal) v tomto ohledu Vysockému cosi dlužen. P.S.: Ve prospěch K. Gotta lze jistě argumentovat různě, ale přece jen by bylo dobré vycházet více ze znalosti faktů než z okamžitých dojmů.

Vaše kritika vyplývá tak trochu z neporozumění textařskému řemeslu. Nikde není psáno, že textař musí cizí text přeložit, pak by byl pouhý překladatel. Textař tvoří text na cizí píseň od počátku nově a záleží na jeho úvaze, co z původního textu ponechá a v jaké podobě. Stačí připomenout např. šlágr z 60. let Your spanish eyes, který Jiří Štaidl přetextoval jako Můj Otčenáš. Ani geniální texty francouzských šansonů Pavla Kopty pro Hanu Hegerovou nejsou překlady, jen vystihují atmosféru a náladu. Přesto jsou minimálně rovnocenné originálním textům.

A co se Zdeňka Borovce týče, křivdíte mu. Mnoho jeho textů patří ke klenotům české populární hudby /Když jsem já byl tenkrát kluk/. Ale textařské řemeslo je neúprosně, tu a tam dostane autor zakázku a na vyhotovení textu má tři dni / a někdy ještě méně/. A neodmítne i když tuší, že věc nedopadne dobře. Nikoli kvůli penězům. ale z kamarádství, z profesionální povinnosti, někdy i z prosté ješitnosti.

Děkuji za diskusní příspěvek. Nicméně přehlížíte, žel, některé velmi podstatné skutečnosti a vzápětí začínáte psát o něčem jiném. Což se mi nezdá zcela nevhodné. Takže za prvé: Naprosto nezpochybňuji "textařské řemeslo". Český text Miloně Čepelky k písni "Greensleeves" považuju za geniální, i když je obsahově o něčem jiném. Totéž platí např. i o Svěrákově textu k "Soldiers of Fortune" od Deep Purple. Borovec byl pro mne vždy - řečeno slovy Karla Kryla - pisatelem profesionálních textů o ničem. To, že se nedokázal sklonit ani před velkým básníkem, jehož jedinečnou vnitřní rytmiku textů rozpoznali už koncem 70. let světoznámí literáti, jako byli Josif Brodskij či Naum Koržavin, tento obraz jen dokresluje. Za druhé: Borovcův text měl být překladem Vysockého písně, neboť právě takto byl také vydavatelem (firmou Melodija) prezentován, a ne jen volným textem "na motivy". S tím, co jste napsal o Pavlu Koptovi, plně souhlasím. Pavel Kopta byl ostatně jeden z prvních (ne-li vůbec první), kdo Vysockého píseň přeložil do češtiny. Učinil tak dokonce ještě za Vysockého života, v roce 1979, když přeložil jeho proslulou píseň Příliš bujní koně (Кони привередливые) (https://www.youtube.com/watch?v=wUxIZoTi2-g), a to pod názvem "Jankovití koně". Koptův překlad je po všech stánkách excelentní a považuju ho za lepší než kterýkoli z pozdějších čtyř českých překladů uvedené písně (Milan Dvořák, Jana Moravcová, Edvar Sidoryk a Jiří Dědeček). Kopta se držel původní textové předlohy ne méně než zmínění čtyři pozdější překladatelé. Původně jsem chtěl ve svém blogovém textu porovnat Borovcův "převod" právě s Koptovým překladem. Pak jsem si uvědomil, že si Koptův text nezaslouží být srovnáván s podobnou ubohostí o ničem.

Vaše kvalitně zpracované studie rozhodně stojí za pozornost.

Spíš ukazuje, že pan autor je prostě - pan autor.

Asi to bude kritik, který sám ,,, no nevím, jeho jméno mi nic neříká. Asi generační problém.