Karel Gott a Harvardské investiční fondy.

Umělci bývají rozporuplnější osobnosti (v jakékoli době), i my ostatní jednou uděláme něco správně, podruhé ne zcela správně. Kdo za totality žil dospělý život, kdy se musel něčím živit, aby ho nešoupli do kriminálu jako "příživníka" (lokální činovníci KSČ se lidem někdy mstili tak, že je nenechali ani uklízet, aby je mohli o to víc stíhat), ten ví své. Někdo přežil na místě se slušným vedoucím, jiný si užil šikanu, kdy zvažoval např. kvůli rodině, odkud kam smí říct na něco ne, žili jsme zpravidla dvojím životem. Na konci 70. let málokdo věřil, že se dožije něčeho lepšího, strana dávala najevo, že míří zpět k 50. létům, kdy se odpůrci mj. vraždili. Gott měl na výběr: žít ve špatný čas na špatném místě alespoň při práci, která dokáže povznést, anebo zkoušet přežít jako topič v kotelně. Jako redaktorka odborného časopisu jsem redigovala články našich vynikajících lékařů, kteří kvůli medicíně dělali úlitby režimu, např. chválili brigádu socialistické práce v jejich nemocnici. Dnes jim to nikdo nevytýká. Gott byl naše jednička, byl příliš vidět, režim věděl, jak zatlačit, aby si ho přisvojil. V době anticharty (a před ní) K. Gott mj. prožíval těžké období vážné nemoci jeho matky a jejího úmrtí. Měl starost i o svého otce, který zemřel o něco později. Obdivuji ženy z bývalého SSSR, které kvůli okupaci Československa šly v Moskvě demonstrovat, i když některé měly děti a musely počítat i s tím, že jim je režim může sebrat a dát do "převýchovných" ústavů. Tohle nedokáže každý. Gott zvolil úlitbu režimu. Vedle paní Švorcové, která byla dobrá herečka (ponechám stranou, že některé role dostala protekčně), jen se bohužel dala do služeb režimu srovnatelného s nacismem a na umělce dokázala být zlá. Gott zůstává mimořádným umělcem, ale je taky normální člověk jako my ostatní: jeho kolegové potvrzují, že osvědčil dobrý charakter, kdy se někomu snažil pomoct, stejně tak asi má i svá slabší místa.

"Ještě jednu věc mají komunisti radši než Lenina. Maminku. No tu taky maličký. Ještě radši než maminku mají rádi valuty." - Pupendo

Existuje vysvětlení ono hladu po valutách. Dá se to najít na internetu. Souvisí to se zlatým pokladem - zlatem, které krylo měnu. Bylo ho třeba vykoupit.

Beru jako obrovskou chybu polistopadové vlády, že to neřekli. Asi nemohli, nebo nesměli a nebo se o to nezajímali(to je ta nejhorší varianta). Jenže lidé mají právo to vědět. Nebudu sem dávat odkazy ani to není vhodné.

Lidi mají spoustu jiných starostí a ani je nenapadne zjisti se co se stalo s naším národním zlatým pokladem, jehož část vznikla sbírkou mezi lidmi. Tedy naší předci tenkrát zajistili, že národní banka disponovala zlatem v hodnotě cca 4 mil. Konkrétně v roce 1925 bylo množství zlata 29 tun. Tolik ho dnes národní banka nemá. Do nástupu protektorátu se to množství povedlo navýšit na cca 112 tun.

Myslím, že tuhle část novodobé historie se ve školách děti učit nebudou a nebo až za mnoho let, kdy se to bude někomu hodit, protože dějiny píší vítězové a tohle se nehodí nikomu do kapes.

Celé se to dá dohledat na internetu i když složitě. A vzhledem k tomu, že naši předci dali do té sbírky co mohli. Někdy i snubní prsteny nebo opatrovaný šperk po předcích, měli bychom se o to zajímat.

Tak ještě jednou. V mém blogu Gottovi nevycitam podpis pod takzvanou antichartou. Píší o jeho přímém napojeni na ty, kteří to organizovali.

Byla blbá doba a bohužel přinesla i antichartu, kterou podepsal i Jan Werich. Člověk musí danou situaci prožít, aby se k ní mohl fundovaně vyjádřit. Dnes blbá doba není a přesto se někteří umělci angažovat chtějí i za cenu, že se u normálních lidí totálně znemožní. Někdo tu psal, že Miloš Forman Gottovi řekl: Nemluv a zpívej. A to byla moudrá věta.

Podíval jsem se na podpisy na "antichartě" a i na těch pár lidí, kteří to nepodepsali. V té době měl ale takový podpis či nepodpis asi stejnou cenu, jako jít voli či nejít. Nebo v prvomájovém průvodu šlapat či nešlapat. Takže - volby na 99,9%. Takže nic jiného, než další šaškárna, která měla za úkol zase lidi rozdělit.

Obávám se, že ti, co antichartu nepodepsali, tím vlastně potvrdili její závažnost. Kdyby podepsali úplně všichni, bylo by jasné, že jde o onu zmíněnou šaškárnu, která vůbec nemá význam, jen odškrtnutý úkol nějakého soudruha.

A že to ještě dnes někdo vytahuje, aby si mohl do někoho rýpnout, je ubohé.

Když už bychom měli onu dobu hodnotit, tak zkoumejme, kdo kdy komu opravdu uškodil nebo naopak někomu "v rejži" pomohl.

Na všelijaké ty "domovní důvěrnice", udavače, agenty StB apod. jsme nějak zapomněli. A přesto tu jsou mezi námi a jejich činnost je patrná. Ale ti - nic. Zato Gott - to je ta pravá obluda, původce všeho zla, odporný přisluhovač režimu!

Vážení, zkoumejme raději vlastní svědomí, co jsme kdy a jak provedli. A mezi ctěnými diskutujícími jsou takoví, kdy bych u toho zkoumání být nechtěl.

Kdo jsi bez viny, udeř!

Souhlas.

celkem dobře napsáno - u Gotta ten podpis znamená se připojit a těžit z toho !! A to je ta ostuda - zatím nepřiznal a proto je to ubohý.....

A jak Vy za totáče?

karma

Díky za skvělý rozbor, ale já ho znám osobně, nejsem si jista, že je to komplikovaný charakter, ale velmi, velmi opatrný, až patologicky.

Ja jenom drobnou vedlejsi poznamku k jistemu modnimu omylu, na ktery casto narazim, a sice k vyznamu slova "respekt": Gott nema Vas respekt za to, jak se vyrovnal s nemoci, ale ma respekt stejne jako jakykoli jiny clovek (ktery o nej neprisel). Respekt totiz neni totez co uznani ci obdiv. Respekt je spise souhlas s pravidly jednani ci spise s pravy a hranicemi druheho. Respektovat neznamena obdivovat nebo vzhlizet, ale neprekracovat hranice prav a naroku druheho. Cili se napriklad respektujeme tam, kde si vzajemne davame prednost v jizde, jak to urcuji pravidla provozu. Anebo obecne, slusny clovek respektuje vsechny lidi a totez ocekava od nich. Je tedy silne sobecky vyrok, se kterym se casto muzeme setkat, ze respekt si teprve nekdo musi zaslouzit.