https://youtu.be/ek4cmr2uXEg

Gratuluji k Vašemu odhodlání nezplodit dalšího potomka - přenesení Vaší DNA by mu jistě způsobilo mnoho utrpení, jak se dle způsobu Vašeho depresivního, supraracionálně utilitaristického způsobu myšlení zdá. Jen otázečka : pokud by tak uvažovali všichni mladí, zdraví lidé, kdo Vás bude v důchodu za takových 50 let léčit, živit ? Nebylo by fakt férovější, spáchat sebevraždu hned.

P. S. Vaše " výchovné poučování " o tom, že zplození dítěte je vražda, by mělo pomalu vzbudit zájem nějakého odborníka z oboru psychiatrie a BIS

Tvrzení, že zplození potomka je ekvivalentem vraždy je možná přespříliš provokativní. Motivace každého z těchto činů je odlišná a to je nutné zohlednit. Faktem ovšem také je, že zplozením potomka dosáhnete toho, že zemře lidská bytost. Kdyby potomek zplozen nebyl, lidská bytost nezemře. Tak prosté to je.

Autorův „manifest“, jakkoli je hluboce pesimistický, nepostrádá logiku. Ovšem pouze v rámci vlastního filosofického paradigmatu. Vše ale stojí a padá s otázkou smyslu (Nietzsche: „Kdo má proč žít, snese i každé jak.“). Autorovi bych vytkl nedostatečné zdůvodnění odmítnutí sebevraždy. Tvrdí, že utrpení je v naprostém nepoměru vůči slasti (tedy že život nestojí za to žít), zároveň sebevraždu odmítá jako „příliš nákladnou alternativu“ a sebevraždu připouští pouze v případě, kdy utrpení překročí (nedefinovanou) hranici extrému. To působí nelogicky. Žije autor jen, protože je stále otrocky držen v zajetí vlastní DNA (pud sebezáchovy)? Drží-li ho při životě např. psaní podobných článků, jaké existuje zdůvodnění pro jeho altruismus (ti kdo se nenarodí, nebudou trpět)? Proč si jednoduše nehodí mašli a klid? Pomíjí také, že existuje dost lidí, kteří si život užívají . Představa, že bychom mohli dospět ke globální společnosti, kde budou lidské potřeby adekvátně saturovány, není absurdní a je rozhodně lákavější než autorova vize dobrovolného vyhynutí lidstva. Autorův světonázor (ateismus založený na reduktivním materialismu), jakkoli je rozšířený, je pouze jednou z (metafyzických) teorií. A pravdivost jakékoli teorie se nezakládá na tom, kolik lidí pro ni hlasuje. Postoj, že existuje jen to, na co si mohu „sáhnout“, působí sice lákavě, ale zároveň je velmi omezený. Vždyť i podle současné kosmologie představuje „naše“ hmota a energie pouze 4,8% vesmíru a 95,2% představuje „temná energie a hmota“ – na kterou je naše empirická věda dosud krátká (pro nás je to zatím jakési nic, které je skoro vším). Takže sebejistě tvrdit, že existuje jen to, co lze změřit, zvážit a experimentálně ověřit – když to nedokážeme ani ve fyzice, je dost hloupé. Každá teorie se zakládá na axiomech, které jsou nedokazatelné, ale pouze předpokládané (viz Hans Albert- trilema barona Prášila). Tedy teorie o vyšším smyslu (které se pokoušejí postihnout různé teistické systémy), nevnímám stejně jako autor.

Velice Vám děkuji za tuto poznámku. Moc rád jsem se nad ní zamyslel, i když rozsáhleji, než jsem původně chtěl, jak vidíte níže....

Ad 1. Vyloučení sebevraždy.

Když už jsme se narodili, tak chceme žít. Moje základní teze je: „Život je špatný, špatná je ovšem i smrt“. Špatnost je v životě rozložena nerovnoměrně, zatímco smrt je jenom jedna. Chceme-li špatným bojovat proti špatnému, musíme vyhodnotit, co je špatné víc a dle toho se rozhodnout. Sebevražda bude správným řešením pouze tehdy, budou-li životní vyhlídky nadkriticky tragické. Takováto situace nenastává v každém aktuálním momentu.

Můžete namítnout, proč by vlastně měla být smrt špatná. Nejsem schopen odpovědět čistě teoreticky (a možná to je nejslabší moment celého schématu). Vědomí smrti každopádně patří k faktorům, které činí lidský život těžší. Lidé se smrti bojí (a proto ony mnohé náboženské představy a posmrtném životě). Skoro každý by si přál uchovat si nekonečně dlouhé zdraví i vitalitu a o datu svojí smrti si rozhodnout sám. Nekonečný život by byl ovšem nepochybně také peklem, i na tom se zřejmě většina lidí shodne. Tedy také touto cestou doputujete k úvodnímu: “Život je špatný, špatná je ovšem i smrt“. Napadají mě ještě další způsoby, jak se nad problémem zamyslet, vždy mě to ovšem dovede k této tezi.

A nyní to srovnejte s alternativou nenarození se. Problém je rázem vyřešen!

Tak nevím, neměl by autor jít příkladem a spáchat rituální sebevraždu?

Jak jsem psal v článku, vyhnutí se lidskému predikamentu formou vlastní anihilace je extrémně nákladný způsob řešení věcí, proto se obecně doporučit, alespoň dle mě, nedá (ačkoliv mnoho lidí sebevraždu doporučuje za jakýchkoliv okolností a to co nejdříve po narození). Poslední fáze umírání bývají často strašné, tedy to samozřejmě nevylučuji. Než tato fáze nadejde, zůstává mi zřejmě ještě několik desítek let relativně ucházejícího života (pokud mi třeba za hodinu nepřejede tramvaj nohy), ve kterém mohu dělat něco prospěšného – zejména přesvědčovat ostatní o tom, že plození dětí je vražda.