Díky! Jako kdybych si četla o své mamince! Díky!

Říká se, že každý je nahraditelný. Ale to vůbec není pravda!

Hezké. Skoro jsem ji viděl také.

Vzpomínky jako živé, budou stále a ani po létech nevyblednou. Moc dobře vím, co prožíváte. Proto na maminku tak často vzpomínám i ve svém psaní.

Znám, dodnes, a už to zrovna na den zítra bude osm let, si někdy ráno řeknu, že musím zavolat tátovi... Asi to tak máme všichni, kdo už jsme sirotky...

Je tady pořád. Snad ještě přítomnější, než když byla jen někde. Protože je všude. Jako ta moje...

Taky je ve vás, ve vnoučatech i pravnoučatech...

Třeba se Vám bude o mamince zdát. Věřím, že Vám řekne, ať se netrápíte, ať jen vzpomínáte na všechno hezké, co jste spolu prožily. A tu lásku a radost prožívejte dál se svými blízkými. Pomáhá to. (Osobně ověřeno.)

presne tak-prvni uleva prisla,kdyz se mi poprve o nasich zdalo a nejak tak jsme si to ve snu vysvetliliproste tady porad nekde jsou,jen se nevidame



Ja si myslim, ze ta bolest nikdy neprejde. Nejkrasnejsi slova na svete je: mama a tata.

Přidala bych ještě další : babička a dědeček.