Žasnu, co všechno se v minulosti dalo, a dosud snad i dá, provádět s obyčejnými sirkami. Mně jako holku docela bavily nálepky na krabičkách. Fascinoval mě do detailů provedený klíč a barvy bývaly vždy výrazné. Byl to jistý druh výtvarného umění na pidi ploše. Škoda, že přišly tak rychle na trh zapalovače. I když ony sirky zas tak moc neminuly. Můj děda si přivezl zapalovač z legií - krásně cizelovaný stříbrný, kde se škrtalo prstem z boku přímo kolečkem z kamínkem nad knotem - a hasilo se to zaklapávací páčkou. Ještě ho mám schovaný. Jo a mimochodem, taky jsem měla víc ráda Hucka Finna - asi proto že to byl větší lauzr a bohém. Pozdravuji - a děkuji za prima povídání.

A já pořád proč mi ty sirky nechtěj škrtat o futro, jak to občas vidím ve Westernech

a je to jasný, máš futra z blbýho materijálu

Vida...děkuji. mám pocit, že často jsou sirky tak bezpečné, že neškrtají vůbec.

Mimochodem, ony se i dnes vyrábějí sirky, které nepotřebují škrtací plochu, ale jde je zapálit prakticky o vše - třeba i o tabulku skla. Musí kromě těch účinných složek samozřejmě obsahovat i inhibitory, protože ono to zase tak snadné není, je potřeba vyvinout při škrtnutí značný tlak. No a tak se palcem většinou tlačí přímo na hlavičku - sirky jsou kvůli zvětšení plochy ploché - a člověk má dost času při zahájení vznícení přehmátnout na stopku, která bývá papírová, aby zajistila ohebnost nutnou k zázračnému zapálení.

Ale jako první jsem si při čtení vzpomněl, jak šel Tom Sawyer s Betty do jeskyně a jak si s sebou vzali novodobý výmysl - škrkavky-luciferky. Tak to bylo přeloženo do češtiny. Toma Sawyera v originále myslím staženého mám, tak když čas dá, podívám se, jak se sirky nazývaly v Americe, než se ustálil dnešní výraz.

Děkuju a přeju moc hezký zbytek dne, Tomáši. Mějte se moc prima.

Děkuju a přeju krásný den.

Ještě za mého dětství se říkalo, že jen trapná holka potřebuje to škrtátko, protože správnému drsňákovi poslouží místo něj džíny. Zato existují i sirky, které jsou tak bezpečnostní, nejdou rozškrtnout vůbec.

Také mám takový pocit, že jsou ty sirky nějak pořád bezpečnostnější... Nakonec bude na krabičkách napsáno, že to škodí zdraví a obrázek hořícího lesa a vevnitř sirky nebudou, ale bude tam papírek, ve kterém nám EU vzkazuje, že když se nám to nelíbí, máme se přestěhovat jinam.

Krásný večer Kláro, vám i vašim zvířátkům.

Říká se, že jedno z dětí Antonína Dvořáka zemřelo tak, že do mléka spadly sirky - a dítě ho vypilo.

Tomu bych i věřila, protože to byla jestli dobře počítám doba, kdy byly ještě jedovaté.

Jako kluci jsme taky stříleli pomocí hlaviček sírek nasypaných do dutého klíče. Kamarád chtěl větší ránu, dal do klíče více hlaviček, klíč se rozrhnul a měl v ruce zabodané střepiny.

Kdysi se propisky dělaly s tenkou kovovou trubičkou na náplň, narozdíl od dnešní průhledné plastikové a když se jich sešlo více...skvělá imitace stalinových varhan, včetně zvukového projevu. Nebylo to nebezpečné, protože shodou okolností průměr dovoloval pouze hoření (to je jistá zákonitost, o které jsme v té době samozřejmě neměli ani páru), ale že se kvůli klidu odpalovalo ve stodole, už asi moc dobré nebylo.

Zápalky, které by se daly zapálit o podrážku bot, byly naším klukovským snem. Ale zapálit je jako kovbojům se nám nikdy nepodařilo.

Kouzelnickým trikem - sirka zabalená do trubičky ze škrtátka nebo mezi dvěma a stažena gumičkou (původní škrtátka se lámala) a toto pak vhodně rozmístit a přilepit, aby se sirka pouhým vytažením zapálila. Šlo to nalepit mezi podpatek a podrážku, ale kdo z dětí tenkrát venku lítal s motorkářskými botami nebo pohorkami.

Opět velmi zajímavý článek a to by člověk nevěřil, kolik je v tom zase chemie. Sirka jde zapálit i o skleněnou tabulku, ovšem chce to delší dráhu a rychlost, aby se třením dosáhlo zápalné teploty (slabé prskání bylo známkou té správné okenní tabulky). Stejně tak o vyzkoušenou obkladovou kachličku na školních záchodcích - ne každá chtěla "škrtat" dobře a bylo nutné ji k frajeřině vytipovat. V dobách, kdy se ženské z nešťastné lásky trávily rozdrcenými hlavičkami sirek, tak právě tyto šly kvůli podílu jedovatého bílého fosforu zapalovat o ušlapanou gumu na podrážce, kůži, stěnu...

Děkuju, jsem ráda, že se líbilo i s chemií.

Nestačím se divit, co všechno lze dělat se sirkami (viz diskuze) - a zjišťuju, že jsem v mládí hodně propásla.

Krásný den, Waldo, mějte se moc prima.