Dobrý a názory článek. Ale co se tě odolnosti různých orgánů, tak mozek rozhodně není nejcitlivejsi. Při akutní nemoci z ozáření se poškození mozku projeví jen při těch nejtěžších formach. Dlouho se mělo za to, že mozek je proti ozáření dost odolný, ale podrobnější výzkumy odhalily poradiacni zhorsovani mentalnich funkci, aniž by byly hrubé strukturalni změny. A v tomhle smyslu je postižení CNS limitujici z hlediska dlouhých kosmických letu. CNS téměř neregeneruje a pro vesmírnou misi jako takovou je klíčové, aby její plná funkce zůstala zachována. Asi se dá akceptovat riziko, že se kosmonaut vrátí s propadem krvetvorby, postižením střev a osteoporozou, pokud to nebude smrtelné, ale nedá se moc akceptovat, že mu to srazí IQ i když zůstane bezpečně naživu

>kdo by vyhrál atomovou válku

Já bych vsadil na živočichy v moři, čím hlouběji tím lépe.

I tam ale nakonec radiace pronikne. Je otázka, nakolik bude zředěná. Napadají mě k tomu dvě věci: voda stíní některé druhy záření velice dobře, zato ale napomáhá inkorporaci, tedy kontaminaci radioaktivními izotopy.

Díky za zájem o věc a krásný den!

Ještě snad maličkost. Pokud je mi známo, tak výbuch atomové bomby je doprovázen efektem zastavení všech zařízení, založených na elektrickém příkonu, např. aut. Pokud tomu tak je, četli jste něco na toto téma v souvislosti s výbuchy nad Japonskem?

To si pletete s E-bombou. Pokud se k vyvolání EM-pulsu použije jaderná zbraň, musí vybuchnout nad atmosférou. Tedy nikoliv pár metrů nad zemí. Samozřejmě, že se nic podobného v Japonsku nepozorovalo.

Jinak: Narazil jsem na celkem hezky názorné video:

https://www.youtube.com/watch?v=TRL7o2kPqw0

Jsou tam jednoduše měřeny a dány do souvislostí radiace v různých místech na Zemi - včetně Hirošimy, Černobylu, Fukušimy nebo třeba i Jáchymova či kliky v laboratoři Marie Curie.

Ač nekuřák, nedalo si nepovšimnout, že jde ve skutečnosti o protikuřáckou kampaň. Pobavilo mě, že astronaut na ISS za 6 měsíců obdrží 80 000 mikroSv, zatímco kuřák 160 000 mikroSv za 12 měsíců, tedy kuřák z této porovnávací logiky obdrží více, než astronaut. )). Ve skutečnosti, astronaut na nízké orbitě (300km), nikoliv ve skutečné výšce cca 400 km, obdrží ročně 360 000 mikroSv (1000 mirkoSv za den). Kuřák se svými 160 000 mikroSv za rok je zhruba správně, pokud pálí jednu cigaretu od druhé. Podle šibalského úsměvu soudím, že věděl o dvojím podrazu. Hodnoty z ostatních míst má správně, ale o ty ve skutečnosti vůbec nešlo, ani o banány, protože stejně vydatně "září" jogurtíky, ořechy, špenát, brambory... ))

Co se radioaktivity týče, tak já vydržím maximálně 3 hodiny. Pak rádio vypínám.

.

Cítím se s Vašimi články, jako poutník na cestě do hlubin složitostí různých záření. Je to napínavé, zajímavé a velmi, velmi poučné. Hlavně ten Vás výklad Dano mírní strach. Lidé se většinou bojí daleko víc toho, co neznají. Vy tu umíte oddělit realitu od mýtů. Jo a moc se mi líbí Vaše stádečko krav, co občas přežívají a nadějné je, že často víc, než by člověk neznalý očekával. Zdravím a děkuji.

Stále váhám, jak si mám vysvětlit následující článek, který byl publikován v Osvobozeném našinci v r. 1947

Hirošima opět žije. Vzestup křesťanství v městě atomové bomby Tamtéž, s.7 Původní zpráva z Hirošimy. Hirošima chce zase žít. Minulost je zapomenuta, atomová puma žije v myslích lidí jako vzpomínka na neobyčejně prudké zemětřesení. Obyvatelé Hirošimy nechovají nenávisti k Američanům ani k atomové bombě. Hirošima je nejmírumilovnějším městem na světě. Lidé ale téměř nemluví o atomové pumě a mají z ní méně strachu než ostatní. Jejich pohled jest upřen do přítomnosti a budoucnosti. V Hirošimě jsou jen předměstí šedá, střed města s obrovskými zpustošenými plochami je pokryt domky z nového světlého dříví. Ovšem mezi domky jsou dosud rozsáhlé prázdné prostory pokryté rezavějícím železem a popelem. Ale vzduchem se nese píseň kladiv, melodie nové Hirošimy. V centru výbušné oblasti, mezi dvěma mořskými zálivy – je jich 7 v Hirošimě, ležící na deltě – jsou zbytky betonového mostu, kostra obchodního musea, které bylo cílem útoků anerických letců. Avšak kolem dokola se hemží nový život. Blízko musea je chýše s nápisem: Atomické knihkupectví.

Dále je postranní ulička, na jejímž konci zakazuje tabule přístup spojeneckým vojákům do označených čtvrtí. Kavárny se zde jmenují Venuše, Chicago nebo Úsměv. Kino je umístěno ve vysoké betonové budově, která byla sice zpustošena ohněm, ale jejíž zdi a stromy odolaly požáru. Plakáty ukazují japonské obličeje – šikmé oči a lehce zploštělé nosy – Charlese Boyera a Gretu Garbo. Starosta města přijmá v ubohé radnici, která byla zničena požárem a jen nedbale opravená. Dosud není znám přesný počet mrtvých. Odhaduje se na 120-130 tisíc lidí, avšak není pro něj dokladů. Vojenská místa udržovala počet ztrát v tajnosti. Nebyly také nalezeny všechny mrtvoly. Lidé, kteří hledají v troskách, nacházejí dosud lidské kostry. Podle starosty bylo ohněm nebo tlakem vzduchu zničeno 62 000 obytných domů. Asi 35 000 bylo znovu postaveno, ovšem podřadnější kvality. Starosta mi vypráví o těžkostech, na které naráží městská správa u vlády i americké správy, avšak dodává: „Věřím v budoucnost. Chceme udělat z Hirošimy malé, mirumilovné město.“

Opět jeden z velmi informativních článků (byť jsou to informace spíše praktického, než teoretického rázu), který by měl být šířen mezi obecný lid. Moc pěkné, paní Dano. Hezký den vinšuji.

Děkuju, jsem ráda, že se líbilo. A když budete šířit, budu ráda. Přeju krásný zbytek dne, Pavle, mějte se moc prima.

Blog vynikající, jen malé vysvětlení k záhadě úmrtí krav.

Krávy mohou zemřít, i když je blesk vůbec nezasáhne a na louce se nenachází jediný strom. Zapříčiní to " krokové napětí". Co je krokové napětí? Pokud zemí teče elektrický proud, tak se od místa kam uhodil blesk, kruhově rozšiřuje a tím vznikají různé potenciály. Pokud jste rozkročeni směrem od středu k okraji kružnice, tak lze naměřit mezi pravou a levou nohou až několik set voltů. Kráva má nohy ještě dále od sebe, tudíž má ještě větší smůlu, než člověk. Proto stůjte v bouřce s nohama u sebe, nejlépe v dřepu. Krokové napětí trvalého rázu vznikne i když spadne vodič vysokého napětí na zem. Vzdalovat se o takového vodiče je nutno poskakováním snožmo, nebo po jedné noze.

Ano, podobne nam to vysvetloval bezpecnostni technik STE dokud jeste zil. Radil nam kdyz uz jsme se dostali k dratum na zem spadlym, mame od nich poskakovat sounozmo.

paradoxem je ze se nekterymi ze svych rad neridil a jednou uhorel ve vysokonapetove kobce, kdyz nejdriv nevypnul a pak neuzemnil.

Opět zajímavé čtení.

Děkuju za návštěvu i milá slova, Waldo - krásný den přeju.