Pane Řezník,

vaše myšlenky jsou perverzní a tím nepřijatelné. O čem hovořili veřejně dospělí jsme věděli i my děti. Byl to jakýsi druh varování!

Váš článek se mě líbil. Připoměl mě staré zašlé časy v jednom brněnském podniku. Psal se rok 1975 - léta "úspěšně ukončené normalizace a rozkvětu reálného socialismu" jak se tomu tenkrát říkalo. Měl jsem 2 roky po vojně a začal jsem v tom podniku pracovat jako technik neboli THP jak se tomu říkalo. Byli jsme dočasně umístěni přímo v budově podnikového ředitelství. V pozdních odpoledních hodinách se občas na chodbách ozývaly výkřiky nějakého člověka zpochybnující vedoucí úlohu kom. strany, naše přátelství ze Sov. svazem a některé mnohem horší věci. O něco později jsem se s ním i osobně poznal. Byl to účetní mající na starosti specifickou část.podnik financí. Byl to starý mládenec, velmi sečtělý, velmi pracovitý člověk. Měl však jednu "vadu", v dnešní době samozřejmě výhodu - nesnášel nebo spíše nenáviděl komunisty a nebral si servítky před nikým a před ničím. Ani před největšími "kádry". Bylo velmi zábavné sledovat jak jde kádrový náměstek nebo dokonce předseda výboru KSČ po chodbě a proti němu dotyčný se slovy " Ty svině bolševické, zase chtějí abysme šli do průvodu- ani ve svátek nedají pokoj" a náměstek nebo předseda dělají, že vůbec nic neslyší. Přičemž slovo svině bylo nejslušnější. Ptal jsem se kolegů, jak je to možné. To máš tak, řekli mě - on často vzhledem ke své pracovitosti dělá dlouhé přesčasy, pak tady bloumá po chodbách někde omylem vrazí do kanceláře, tám sektetářka řediteli na klíně nebo jinde, tam zase náměstek pod stolem. V jiné zamčené kanceláři se ozývají milostné zvuky. Navíc jako účetní má přehled o "věcech" , které nikdo nesmí vědět, takže tak. My jako plebs z toho máme srandu, ale šéfové / ved. kádry/ se ho bojí a udělili mu svobodu slova a dokonce ho chrání před event. útoky z jiných stran.V tom podniku tak byla "glasnost" už 10 let před Gorbačovem. Z toho a z Vašeho článku je zřejmé, že je dobré na každého " něco" vědět. Ale nesmí se to přehánět, aby člověk nedopadl jako : raději nebudu jmenovat.

To o staré trnkové koluje řadu let, jako otřepaný vtip... (mimo jiné s ním měl úspěch Ivan Mládek v 90. letech ve svých Čundrcountryshow). S tím můžete uspět maximálně tak u dobrotrusů nebo polovzdělanců, co neznají materiál. Mládež zásadně vynechávám. Ta vás číst nebude.

O čem to bude příště? O tom jak jste letěl na dělové kouli nebo jak jste pomáhal nosit do nové radnice světlo v putnách? Nebo dokonce, jak kníže pán vařil "polífku"?

No vidíte, pane Faltýne, u mě s tím autor blogu uspěl. Vůbec mně nevadí, že jsem dobrotrus a polovzdělanec. Nemůže každý být umělec od filmu.

Stará Trnková využila situaci, ale moji rodiče mě raději poučili, jak někteří lidé mohou škodit. Do školy jsem začala chodit v roce 1949, máme podobné vzpomínky a názory.

Do školy jsem začal chodit až v roce 1958, ale moji rodiče mě poučili stejně jako vás.