Zhruba pred ctyriceti lety zacala v USA a Kanade poucna akce o skodlivosti koureni, doprovazena zakazem koureni ve vladnich mistnostech, pozdeji veskerych spolecenskych, restauracich a nakonec i v parcich a na plazich (Vancvouver). Tyto zeme dosahly nejlepsich vysledku ve snizeni poctu kuraku a omezeni skodlivin koureni.

V poslednim zhruba desetileti zesilil vliv zhnilych "demokratu", siricich pravo na pouzivani skodlivych drog, jmenovite marihuany. Za toto hnuti se postavily "vyznacne liberalni" osobnosti, dnes je legalizace bezna na celem "zapade". Protoze prevazna pouziti marihuany jsou kourenim, toto hnuti znicilo uspechy poslednich desetileti boje proti koureni. Uzivani drog se siri v meritku cinskych opiovych doupat z devatenacteho stoleti, denne umiraji desitky zdrogovanych (fetanyl). "Demokraticke pravo" nicit nejen svuj zivot, ale i zdravi druchych, vitezi.

Pane Tichý, nacistické Německo jako první na světě začalo s osvětou o škodlivosti kouření. Opravdu to není na USA a Kanadě. Nacistické Německo má i prvenství v tom,že zakazovalo kouření v restauracích a v tom, že jejich zákony na ochranu přírody jsou dnes součástí zákonů většiny zemí EU.

Úplně vám rozumím, spousta "elektronických" kuřáků si myslí, že jejich vášeň nijak neškodí ovzduší. Jednou jsem seděla v místnosti s dámou, která aniž by se kohokoliv zeptala, si zapálila elektronickou cigaretu (domnívala jsem se, že kromě některých restaurací, je samozřejmé, že se ve veřejných místnostech nekouří) - asi po deseti minutách mě začaly strašně pálit oči a dostavil se dusivý kašel. A to nejsem žádný cimprlich - už od mala jsem byla vystavena silnému náporu nikotinu, protože naši byli velmi silní kuřáci a doma se běžně kouřilo. Asi proto jsem nekuřák a mám za to, že mám nárok na to pohybovat se v nezakouřených prostorách (z těchto důvodů samozřejmě nelezu někam, kde toto moc nehrozí zákaz/nezákaz).

Ano, přesně to si myslím i já. Mám nárok pohybovat se v nezakouřených prostorách. Bohužel většina kuřáků, jak vyplývá z diskuse níže, mají názor opačný

"Když se ti to nelíbí, tak tam nechoď."

Presne tak.

Alebo nie? Všetci sa musia prispôsobiť mne a keď sa im nepáči, čo chcem ja, nech tam nechodia!

Tak choď do riti

Řešením nejsou další a další plošné zákazy, nýbrž oddělení těch, co se vzájemně nemusí. Antikuřáci plošným zákazem kouření v restauracích přepnuli strunu a teď se jim to vrací jako bumerang. V létě jsou hospody prázdné a zahrádky, zbudované často narychlo právě pro kuřáky, aby restaurace neztratila hosty, jsou narvané k prasknutí. Najednou nekuřákům kouř s cigaret nevadí, když mi matka strká své malé děti přímo pod cigaretu se slovy: je tu volno, že? když si nekuřáci objednávají jídlo přímo tam, kde čoudí moje cigareta a ještě u toho zhluboka dýchají, jak je dneska venku krásně.

Zásadním řešením bylo rozdělit provozovny na hospody a restaurace! Přičemž hospoda by byla jasně klasifikovaná zákazem teplých jídel a třeba i jinak omezená. Plochou, vzduchotechnikou apod. Mohlo se povolit kouřit v restauracích až po 20 hod. večer apod. Řešení byla celá řada, ale antikuřáci řvali tupě: na žádné ústupky, výjimky a dohodu nepřistoupíme! A tak vznikl jeden z nejhorších zákonů, který Bohuš Omezovač kdy prosadil.

V tovarne, ktera pouziva skodlivou latku, nesmi jeji unik prekrocit urcitou minimalni mez, jinak se musi peovoz zastavit. Nekolik "demokratickych" delniku se rozhodne, ze jim to nevadi a budou pokracovat ve vyrobe. Ti ostatni, at se to nelibi, se musi podridit.

Jako nekuřák a to již několik let mám k těmto problémům jediný názor. Nikdo nenutí nikoho pracovat v podniku kde se kouří, nikdo nenutí chodit lidi do podniku kde se kouří. Je to věc osobní svobody a osobních preferencí. Nikdy jsem neslyšel stesk kuřáků, že nemohou kouřit v nekuřácké restauraci, ale stesky nekuřáků na to, že se v kuřáckých restauracích kouří mraky.

Ve ValMezu bylo před nekuřáckým zákonem několik nekuřáckých restaurací, všechny zkrachovaly, ptám se; Když byla taková poptávka po nekuřáckých restauracích, proč tyto byly prázdné, zatímco v kuřáckých bylo plno?

Po zavedení nekuřáckého zákona zde několik restaurací skončilo. Byly to převážně pivnice, kam nekuřáci stejně nechodili. Pravda, v době nedostatku servírek, servírky našly místo jinde. Paradox je, že většina servírek co znám jsou kuřačky.

Ono totiž nejde o zdraví lidí, to si jen jedna nátlaková skupina prosadila svojí. A už je to docela opruz, že malá skupina aktivistů ovlivňuje život společnosti. Co bude po cigaretách? Tučné maso, sladkosti? Některé země už zavedly speciální daň na tyto potraviny.

Každý člověk má právo žít svůj život jak chce, má právo si ten život ničit i cigaretami, stejně tak má právo každý podnikatel se rozhodnou, zda jeho podnik bude kuřácký anebo nekuřácký. Nechci se dožít dne, kdy aktivisté budou rozhodovat i o tom co mám jíst a co nemohu a pomalu se k tomu blížíme, jak je vidět v Anglii, kde vegani terorizují řeznictví a vláda jim pomalu ale jistě ustupuje. Stejně tak to je vidět na rádoby odborných článcích o chovu zemědělských zvířat, která přispívají k oteplování planety a že řešení je veganská strava. Nějak jim nedochází, že skot se chová v oblastech, kde je půda pro pěstování využitelných plodin nevhodná. Možná by si měli dát do znaku Buffalo Billa. Ten přispěl k ochlazení planety, anebo ne a pravda je někde jinde?

Malá skupina aktivistů? Pro vás jsou lidé, kteří prostě jen nechtějí smrdět a smrady dýchat, aktivisté? Mně tedy přijde přirozenější dýchat vzduch, ne kouř a nebo chemické výpary. Pokud bych předem věděla, že je podnik kuřácký, prostě tam nejdu. Ale štve mě, když vejdu do nekuřácké restaurace, kde se ale vesele hulí iqosy. To je to, co mi vadí.

......nejlépe zakázat alkohol i v nejmenším množství, tabák a podobná sviňstva také, a kdo pak bude tu stoleté důchodce dotloukat aby tu nestrašili, jak budou zdraví! Kouřím a alkohol v přiměřené míře piju od 15 roků, doufám, že mi to vydrží do stovky. Naivko! Každý to máme nastavené jinak, nikdo na to ještě nepřišel.

Měl jsem hodně známých o hodně mladších, žili asketickým životem, takové pomíjivé radovánky jím nic neříkali, už se na mně dívají z druhého břehu!

.....neříkaly....

Řešení je jednoduché: namísto nostalgického sentimentálního fňukání nenuťe své boty a slzy jiným a řekněte si, že nepůjdete tam kde vás nechtějí. Například tam, kde jsou elektronické cigarety a zahřívaný tabák povoleny.

No to bych ráda, ale na dveřích většinou uvedené nemají, že se tam elektronické cigarety používat smí. A pokud jde o mé domnělé 'sentimentální fňukání', rozhodně je nenutím vám.