Správně.

To jsi, Zdeni, udělala moc dobře s tím surovým koledníkem.

A je dobře, že sis ten dnešek hezky užila. Nám v okolí koledníci vyrostli, tak už nechodí.

A to je škoda, Maruško. Na druhé straně si můžeš den užít podle svého.

K nám koledníci chodí každý rok a nevadí mi, když to někdy ,,štípne", je to v rámci tradice, legrace, kamarádských vztahů... Nesetkala jsem se naštěstí s případem jako Ty, Zdeni, to by mi asi hodně vadilo. Zareagovala jsi dobře.

No právě, ani štípnutí nevadí, když je to v přátelském duchu a všichni přítomní znají míru. Ale tohle už zavánělo bičováním. No hotová Angelika, když ji trestali u sultána.

Zdeni, na Moravě bys to vyřešila hned napoprvé a po obědě mu to šlehání vrátila v plné míře pěkně podle tradic.

No to už se dneska moc nedrží Honzo, ale pamatuju , že chodily partie holek. Byly ostré jak břitva.

To jste to vyřešila dobře.

Ono se to s přibývajícími lety tak jako vystupňovalo, že bylo potřeba zabránit budoucímu týrání.

Myslím, že pořádně by se měl vyšlehat hlavně tatínek toho kluka. Jinak karmu za článek a správnou reakci

A mně bylo celou tu dobu divné, proč maminka ani slovem nezasáhne, proč kluka nenapomene. Jo, život není snadný.

Krásné koledování bylo, když děti byly malé ... chodili koledovat spolužáci .

Ale co bydlíme v paneláku tak to není ono ...

A vzpomínky na spolupracovníky jsou stále ještě živé... zažilo se hodně legrace , ale taky to někdy dost bolelo, když některý už byl opitý ...

Ano, Vlasti, alkohol odbourává zábrany, pak je na co vzpomínat.

Dostal alespon peknou vychovnou a vedel, jak ma priste koledovat. Jeste jednu bych ustedrila jeho tatinkovi, no nic. Ja jsem naposledy dostala, to mi bylo asi 16 let a to byly opravdu slehance, od kluka, od ktereho bych to nikdy necekala. Vzdycky byl dobry kamarad....

No, Ivanko, tak u toho kluka bych tipovala na možné zaláskování. Jak s klukama začnou cloumat hormony, chtějí se ukázat nějak silácky nejen silnými řečmi, a hodování je pro některé méně uvažující dobrá záminka.

Tahle tradice by opravdu neměla hraničit se surovostí. Dobře jsi to tomu koledníkovi "vysvětlila". Já osobně jsem byla naposled vyšupána, když mi bylo tak něco přes dvacet, ale to byla jen legrace. U nás v Praze se koleda moc nedrží (tedy asi jak kde).

U nás dospělí koledníci jen z blízkého příbuzenstva, jinak děti to dodržují, ale většinou obcházejí jen sousedy a spřátelené rodiny. A já mívám ještě bonus, když si mě najdou malí čtenáři z naší knihovny. Letos na to padlo plato vajec. Na každé naaranžuji lísteček nebo malou rostlinku, zabalím do fáče a šup s tím do cibule. Výsledek vyhladím sádlem. Je to piplačka, ale děti mají takovou radost, že to nejsou jen nálepky, že to stojí za to.

No tak máme přece jenom blízko k islámu. Tam také mydlí ženy, dokonce ten argument toho mladíka s roupama, je stejný

Nu, protože velikonoční historie sahá až do dob pohanských, kdo ví, jak to s tím výpraskem je. Ale fakt je, že nejvíc se rákoskou ohánějí ti, kdo se sami rány bojí.