Koukám, že dělám osudovou chybu, když u žehlení poslouchám rádio

Já snad začnu sledovat ty ptákoviny

To nemá chybu! To jsem protlemil od začátku do konce.

Velmi jsem se při čtení bavil

Rosamunde Pilcher není Němka ale britská autorka

Ano, vím, spíše byla, protože už nežije. Ale její romány se staly předlohami v drtivé převaze německýh filmů. Naopak Inge Lindström byla Němka, maskovaná švédským pseudonymem. Její pravé jméno bylo Sadlo.

No, ty jsi tedy sebemrskačský typ, tanečníku, Josefe! Nejen, že žehlíš...a košile, ještě sleduješ ty...jak vravia bratia - hnačky:-)))

Jo, a dík za tu kategorii 60+ :-DDD

Tady se jedná o zákon negace negace, Marie. Jedna negativní činnost je vyrušena druhou negativní činností. Pravda je totiž taková, že muži, na rozdíl od žen, nedokážou dělat plnohodnotně více činností najednou. Žehlení ve spojení se sledováním německého romantického filmu mě totiž psychicky nevyčerpává, což by obě činnosti vykonávané odděleně, určitě způsobily. Kdežto paralelní výkon obou činností znamená, že na otravné žehlení zapomínám s tím, že se (klamně) kulturně obohacuji a sledováním prostinké německé pohádky zapomínám, že žehlím a tedy se otravuji. Ženy, které dokážou zároveň plést, sledovat televizi, pozorovat malé dítě plazící se u jejích nohou, poslouchat, co provádí větší dítě ve vedlejším pokoji a ještě přemýšlet o tom, co uvaří k obědu, obdivuji. U nich jsou totiž všechny paralelní činnosti vykonávány PLNOHODNOTNĚ, u muže každá činnost přidaná navíc k té původní degraduje obě na poloviční či ještě nižší přínos. Je to něco jako elektrické zapojení vedle sebe (ženy) a za sebou (muži). V prvním případě žárovičky jasně svítí, u zapojení za sebou ale žárovičky svítí na půlku, každým přidáním další ještě míň, až proud vůbec neproleze. Simulace stát se ženou je u muže prostě marná, ale žehlit se přesto musí.