P.S. To o čem píšu není "strach" ale vymezení hranic... potřebuje je každé dítě.

Ovšem rodiče vašeho typu raději čekají "pochopení od okolí" i tam kde není nutné.

Což vám sem psali i rodiče stejně postižených dětí jako máte vy.

Teď o sobě dokonale v\povídáte - mažete příspěvky které nejsou v ničem závadné, pouze s vámi nesouhlasí.... a necháte svoje aby ty smazané (co už čtenář nemá šanci posoudit) vyzněly jinak.

Říká se tomu manipulace

A s tím "chlapcem" jsem to domluvou zkoušela jako to ostatně dělám vždycky a nešlo to.

Jestli měl "chudák chlapec" nakonec ze mne vítr, je to celkem nic ve srovnání s tím že by někomu přerazil páteř....

Lidí jako jste vy se bojí nejen učitelé, ale zejména rodiče ostatních žáků.

Paní Vlková, asi z vás měl strach. Náš syn má taky strach z babičky a tak si raději nazuje bačkory když ji vidí, aby ho babička nezdupala. Ale dělat něco ze strachu...My když mu to řekneme v klidu a domluvíme mu, tak si je nazuje taky.

A co vy paní Vlková můžete o mě vědět, že se ve mě dme vlna odporu. Neznáte mě, tak mě nesuďte, určitě si nemyslím to, co vy tu píšete.

Milá paní Vlková, nečekám pochopení od lidí, jen to, aby hned nenadávali a třeba i sprostě, to není moc příjemné. Na to jsem chtěla poukázat, ale asi mi nerozumíte.

Milá paní Vlková, já nic nebojkotuji a ne, že neučím dítě vycházet se světem, nejdříve si článek pořádně přečtěte. A určitě poslechnu a ráda rady ostatních.

Píši hlavně o lidech, kteří jsou hnusní k nám i k ostatním, myslím, že nejsem sama, nechápou, že má dítě nějakou poruchu a hned vás napadnou, že dítě potřebuje na zadek. Že by si lidé měli o tom více přečíst než někoho slovně napadnou.

My naše adeháďe učíme vycházet se světem, pomáháme, radíme mu, podporujeme ho.

A určitě to spousta lidí neví co je ADHD, když se takhle chovají.

Paní Šárko, vím, o čem mluvíte a uvědomuji si, jak velmi těžkou máte situaci se dvěma dětmi. Díky Bohu, že je už dnes doba taková, že jsou člověku nápomocni lékaři, SPC - i škola, která může vypracovat pro dítě individ. vzděl. plán. Společnost ještě potřebuje čas, ale i zde je už vidět jistý posun. Určitě je fajn, že třeba právě vy se o své zkušenosti dělíte a šíříte skrze vlastní zkušenost osvětu.

Co se týče té spoelčenské otázky a reakce starších( často i mladších) občanů na děti s tímto druhem onemocnění, tak mně osobně pomáhá v daný moment s těmi lidmi velmi osobně mluvit. By ́t krátce, ale dost osobně. Např: když můj synek promluví sprostě na paní v obchodě, protože nervová soustava je třeba už přetížena, apod- pomáhá mi velmi dobře vřelá omluva tomu čloověku, ale ruku v ruce jdoucí vysvětlení, oč se jedná - s dodatkem, že třeba na mou osobu reaguje podobně i doma - ve chvílích afektu, a tak. Vím, je to v terénu dost záhul:-), ale přístup k těm lidem s osobní účastí a pochopením - se velmi osvědčil. Nautis radí, ať se maminky příliš neomlouvají, že by se pak musely zbláznit a omlouvat se pořád:-). Ano, já se omlouvám už 10 let:-)))))). A přesto jsme ráda, že jsem Nautis( tehdy APLU, neuposlechla v tomto ohledu):-). Ta vřelá komunikace s lidmi mi přinesla do života ještě i jiný rozměr: lidi mnohdy pak otevřou svá srdce, jsou schopni připustit, že to skutečně nemusí být jen o té "nevychovanosti", která je stále mylně používána:-). Někdy se dokonce sami rozpovídají, že mají v rodině podobné případy, a tak různě:-). Vždy budu sázet na naprostou otevřenost a komunikaci. Držte se, paní Šárko, jste skvělá.

Myslím si, že nejde o žádnou poruchu, na druhou stranu zase ctím právo, aby rodiče mohli, pod záminkou léčby, své děti dopovat například známým Ritalinem. Ritalin, běžně předepisovaný dětem „diagnostikovaným“ (onálepkovaným je příhodnější) s ADHD, byl testován před něco více než deseti lety Brookhaven National Laboratory (BNL). Studie BNL detekovala, že Ritalin je farmakologicky podobný kokainu, kdy má zřejmě ještě větší potenciál vážně poškodit mozek.

Je fakt, že dítě zklidní a učitelé a rodiče mají klid a o to tu přece jde.

https://pravednes.cz/EisenbergLeon.profil