dobrá písnička

Pěkný článek o česneku. A skvělá píseň "Nechvátej, osude"

Česnek mám rád a mívám pravidelné záchvaty jeho pojídání v syrovém stavu (například nadrobno nasekaný na chleba s máslem a podobně). Ale nemohu trvale, po čase mi vlastní "chutě" řeknou, že je čas na přestávku. Při vaření s česnekem šetřím, protože ne celá domácnost sdílí mé česnekové nadšení. Měl bych najít svůj dávný fejeton o česneku, který spolehlivě odradí komáry a nejen komáry, ale to je jen taková humorná taškařice.

Podobné "záchvaty" mívám občas se zázvorem, zeleným pepřem, pálivými papričkami... A mohu ta povyražení střídat, to mě baví, ale myslím, že důležitá je právě i pauza mezi nimi.

Zdravím a držím palce, Jene

Prehltnúť celý strúčik a zapiť zakysankou.

Česnek snídám, obědvám i večeřím. U nás v kanceláří to prostě pořád voní po česneku a lidi si zvykli. Ještě dodám, že česnek by se měl první trochu pomačkat, aby se uvolnily silice a teprve pak cca po deseti minutách konzumovat

Svého času se prodávaly pilulky (Ilja Strogov neb tak nějak), obsahující výtažek z česneku, ovšem bez charakteristického "aróma".

Jeden kolega v práci si vyráběl česnekové kapky (lihový výluh), které se užívaly podle záhadného předpisu, první den 1 kapka do sklenice mléka, pak 2 kapky .... pak x kapek, a pak se zase ubíralo. Mělo to zabránit cévním chorobám.

Kolega nenadále zemřel. Na cévní chorobu.

Jsou ovšem pokrmy s česnekem, které jím: dršťková polévka, bramborák a česnečka.

Česnekové aróma je ovšem tak mocné, že musí nutně zahubit v širokém okolí všechny škodlivé mikroorganismy včetně plísní. Akorát je mi záhadou, proč nám vždy palička česneku zplesniví.

Ano, aróma je tak silné, jako víra v jeho blahodárné účinky, neboť "víra tvá tě uzdravila".

Jára Cimrman zase předepisoval na impotenci vstavač mužský,

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vstava%C4%8D

pro vlastní potřebu jej pěstoval na menším políčku.

Já myslím, že nejde o víru. Jinak, česnek uchovávat na tmavém a suchém místě, ne v lednici.

karma, pravda pravdoucí, až na to, že já česnek vůbec nemůžu. Je mi po něm zle. Ale náš děda ho konzumuje ve velkém a bude mu 95 let, takže je to tak, jak píšete.

Máme rádi s manželem česnek, často si děláme topinky - a při vaření ho také přidávám do polévek, do guláše, pečeného masa, do omáček. (Znáte česnekovou omáčku k uzenému?). Konzumujeme ji většinou jen doma. Vzpomínám, že ruští vojáci, co osvobozovali v dubnu 1945 naši vesnici na Kyjovsku, byli hodně cítit cibulí a česnekem - a také kyselým zelím. Prý díky tomu většina z nich tu dlouhou válečnou pouť - až do Berlína zvládla. (Ochrana proti zranění a nemocím).

A samohonkou

a nejlepší česnek mají v Libštátě....český česnek pěstovaný tam, je fakt něco extra!!!!

, bomba:-). Kdysi jsem tu pěla odu na cibuli:-). Česnek a cibule - to jsou obrovské boží dary. Vzpomínám si, že když jsem začala s plavání v zimní vodě, tak jsem kolikrát měla pocit, že bez cibule bych to nedala. česnek probíhal taky- jako prevence:-). Pak, když už si tělo zvyklo, tak jsem přísun zmírnila. Chovám ale k cibuli a k česneku jakousi posvátnou úctu. Mooooooc díky za článek a ta píseń - bez komentáře:-). Prostě jedno ooooobrovský srdce. Děkuji za vaše psaní.

No jo, máš pravdu. Ale pro mne je zatím málo průchozí, abych po česnekových hodech vyrazil další den na šichtu a dejchal své výpary vůči pacientům. Takže u mne jen pátek a sobota.

Takový česnekový šábes.

Vůči pacientům by to byla surovost