pěkná vzpomínka-Matějská byla prostě fenomén ale věci se mění...

Děkuju Libuško

Koukám, že ta sourozenecká "láska" je všude stejná.Brácha je o devět let mladší a když byl dvou - tříletý "mimino", chodil mě ráno budit tím, že bušil vařečkou do peřiny. Zkusil jsem, co se stane, když vysunu hlavu. Nic, jen se změnil zvuk vařečky, dopadající s nezměněnou intenzitou na tu hlavu. Když mu bylo asi osm, tak na mě ráno rovnou vylezl, já jsem se ohnal rukou, jako proti dotěrnému hmyzu. On opsal oblouk a dopadl na zem na bok. Pak tři dny naříkal, že nemůže hýbat rukou. Máma ho ještě seřezala, že simuluje, aby nemusel do školy. Pak si toho všimla kolegyně u mámy v práci, že ho sama vezme k doktorovi. To už máma nedopustila a šla s ním tedy sama. Doktor konstatoval zastaralou zlomeninu klíční kosti Drsné dětství - krásné dětství...?

Tak to je tedy drsné Ségra mi prý tu zakrvácenou hlavu strčila na náměstíčku pod pumpu, aby doma nedostala na držku Ale bzlo to fakt krásné dětsví

Hezká vzpomínka. Já pamatuju tři fáze Matějské. První s rodiči - s mámou na lochnesku, táta si troufnul i na horskou dráhu. Klobása dvakrát. Klidně každý týden. Druhá fáze, kdy jsem se s podobnými puberťáky pokoušel balit holky. Bez klobás, zato horská dráha několikrát a růže na střelnici. Třetí fáze s manželkou a dvěma staršími dětmi. Bez horské dráhy, hlavně malé kolotoče a cukrová vata. Jednou v sezóně i strašidelný zámek. Ke čtvrté fázi se všemi třemi dětmi už nedošlo, protože v té době se ceny nějak splašily a pro početnější rodinu už to nebylo ani na jednu návštěvu za rok.

Ahoj Kájo, tebe už jsem neviděla ani nepamatuju Jak se máš? S těma cenama to máš pravdu, je to teda masakr. My tam nechali skoro tisícoku a to jsme byli dva dospěláci. Ale to máš parkoviště, vstup, kafe, něco malého k jídlo, střelnice, sladkosti a na žádnou atrakci jsme nešli.

Na horské dráze jsem byla asi dvakrát v životě. Mám hrůzu z výšek, takže to asi stačilo jednou provždy. Jinak Matějská byla i moje dětství: žužu, balónky, střelnice...

Díky za vzpomínky.

"Střelnice" jsme s bráchou přezdívali našemu starému bytu na Žižkově. Máma byla zdatný "sběrač a plnič" místností. Každou serepetičku, kterou získala, opatřila provázkem, zatloukla hřebíček a pověsila na zeď. Tak tam všechno viselo v řadách, jak na střelnici. Pak získala nový byt v paneláku. s úžasem jsem hleděl na ty bílé čisté stěny a říkal: "kéž by to tak zůstalo!" Nezůstalo. Koupila "nám" vrtačku s příklepem:)

Díky, Kájo, že jsi mi navodila vzpomínky na Matějskou, která byla za mého dětství u Kulaťáku (nyní ČVUT). Tam to bylo úplně nejlepší. Těch pamlsků, a různých drobných předmětů pro radost...za kačku:-)))

Moc ráda na to vzpomínám.

Tobě díky za opět moc milý vzpomínací blog. I fota:-))

Ahoj kočko, na tom Kulaťáku to muselo být super, viděla jsem někde fotky To bývala úplně jiná pouť. Já miluju ty vesnické, ale na poslední dobré jsem byla asi před patnácti lety v Želivu, pak už taky ne. Krásný den plný sluníčka Maruško moje zlatá

Možná půjdeme v dubnu. Ale ta horská mě mrzí taky.

Jééé já koukám, že jsem tady neodepsala, omlouvám se, nějak jsem asi odběhla a skleroza mě doběhla

Děkuju, právě jste mě svým psaním vrátila do dětství.

Pavle pardon, že píšu až ted, nějak jsem nestíhačka Já děkuju Vám, že mě stále čtete

Na pouť podle peněženky, to znám. Právě na tu Matějskou jsme z tohoto důvodu nechodili. A horskou dráhu bych nezvládla ani jednou, natož třikrát!

Klárko ahoj, promin, že píšu až ted. No je to tam teda masakr, jedna atrakce i dvěstěpade

V tom jsou (i ty kolotočově blinkací) vzpomínky bezkonkurenční, protože jsou naše až do smrti ♡

Jani to máš recht A kde jsi vzala takové pěkné srdíčko, já chci takyyy

... a "Naše káčery vás nezklamou", bylo? Zdravím, karamyja

Bellissimo Tanti baci a Te, tesoro mio