Jste spíš mimo. Moje žena chodila na Waldorf, tedy ten sluníčkářský, nestresující a známky nedávající svět. Dnes je z ní MUDr. A převážně asi právě díky tomu Waldorfu. Ono totiž nechápete, že to není o těch nesmyslech, o kterých píšete. Děti jsou samy od sebe zvídavé. Dejte jim podnět a ony se rozjedou a vy je budete jenom občas šťouchat správným směrem, když zabloudí. Klaus ml. tohle všechno ví a nesnáší to a snaží se do toho házet vidle, jak může svým hulvátským způsobem.

Docela fest si odporujete. Tvrdíte, že svět není černobílý, ale barevný, nicméně na záležitost nahlížíte vyloženě černobíle. Takže jak to vlastně je?

Zajímalo by mne, kolik slovních hodnocení žáků základních škol jste četl, abyste se mohl tak fundovaně rozmáchnout a shodit ze stolu věc, o které toho zase tolik nevíte. Uniká vám podstata, uchopil jste pouze povrchně formu, která vás, bůh ví proč, irituje. Problémem číselného hodnocení není stres, ten prožívají všichni žáci jakkoliv hodnocení - problémem je demotivace, honba za číslem stylem polykání látky, kterou memoruji, místo abych se do ní ponořil, pochopil její důležitost, souzněl s ní a tak nejen bifloval, ale skutečná fakta si prošel nejlépe zábavnou a přirozenou formou tak, aby mozek na tu skvělou zkušenost nezapomněl. Ne abych se mermomocí honil za známkou. Když haníte tuto formu výuky, haníte vlastně Jana Ámose Komenského, s jehož odkazem jste se jistě při svém studiu vy potkal. A to je škola hrou. V tomto nebyl nikým překonaný, protože nechtěl z dětí nasekat tupé ovce, ale měl pro ně pochopení. Nemá to nic společného s nějakými americkými a obecně západními trendy volné výchovy.

Dítě není nádoba, kterou máme naplnit, ale plamínek, který máme rozfoukat.

„Chudí bez znalosti věci, co jiného jsou než oslíci obtížení břemeny.“ — Jan Amos Komenský

Zdroj: https://citaty.net/autori/jan-amos-komensky/

Nemůžeme ochránit děti od stresu, potom v dospělosti se s nima nikdo mazlit nebude, a co udělají? Nemyslim si, že soutěžit o známky je dobrý nápad. ale hodnocení být musí. Ale na druhé straně by ostatní děti neměly znát, kdo je ve třídě nejlepší a nejhorší. Třídní schůzky by měly probíhat jiným stylem, než vyjmenováváním nejelpších a nejhorších, takže ani rodiče by neměli přehled, jak se jiní žáci, než jejich vlastní ratolesti, ve škole učí.

Pokud mohu ze své znalosti, tak alespoň na mně známých alternativních školách, které využívají slovní hodnocení, neprobíhají třídní schůzky tímto morbidním způsobem. Jsou každý měsíc, zásadně se tam probírá pouze probírané učivo za daný interval, společné věci jako jsou výjezdy, exkurze, slavnosti, spolupráce rodičů, organizační záležitosti. O konkrétních žácích a jejich prospěchu se hovoří pouze na individuálních konzultacích, kde je přítomen pouze rodič, pedagog a žák. Tam si všichni tři mohou říci svůj pohled a najít konsensus. Není to o dětech bez dětí.

To je ale krásně napsané!

Naprostý souhlas. Je dobré, když se děti naučí, že o dobrý výsledek se musí "poprat". Jinak do života odcházejí slaboši, kteří čekají, že pečení holubi sami přiletí do úst a při sebemenším neúspěchu se třeba dají na cestu lehké kriminality nebo sáhnou po drogách.

Podle vašeho prohlášení mohu říci, že nechápete, jak alternativní školství typu Waldorf apod. funguje. Z toho prostředí totiž žádní slaboši, kteří by něco takového čekali, nevychází. Ono totiž tyto školy pro svoje děti vyhledávají rodiče, kteří mají o své děti zájem a zpravidla jsou to děti nefrustrované, v pohodě, schopné, dovedné a vzdělané. Naopak podobní frustráti vychází spíše z běžných škol, kam je rodiče odložili, protože je jejich vlastní dítě moc nezajímá, a ještě to vydávají za přednost, že se to dítě aspoň otrká do těžkého života, že pro ně dělají vlastně to nejlepší.

Je trochu smutné, jak dnes asi většina považuje za samozřejmé a už navždy neměnné, že všechny děti narozené v jednom roce musejí být povinně nahnány do jedné socializační společné třídy a tam spolu musí povinně soutěžit v námi vybraných disciplínách, aby pak vždy na konci roku byly seřazeny podle výsledků, kterých dosáhly. Jako by to snad byly nějaké výrobky, které třídíme podle jakosti, nalepíme na ně nálepku 1..5 a podle toho jim přiřadíme cenu. Většina si vůbec není ochotna připustit myšlenku, že tento přístup k našim dětem není optimální a jediný správný a že by stálo za to popřemýšlet nad lepšími možnostmi.

Jaký máte Vy přístup ke svým vlastním dětem? Učíte je sám něco zajímavého? Vychováváte je jinak? Jste jistě rodič, máte na ně čas.

Nebo ne? A co vlastně děláte tak jinakého než ostatní, co by Vás živilo? Není to o tom, že se sám dnes a denně snažíte utrhnout si pro sebe a pro rodinu kousek jakési obecné skývy, aby bylo na nájem či hypotéku, případně údržbu domu, na slušné jídlo, aby bylo na dovolenou, aby děti měly slušné oblečení a materiální vybavení pro koníčky a volný čas? A v čem Vaše děti budou jiné, až budou dospělé a budou mít svoje rodiny?

Obávám se, že v ničem. Život je semele, a semele je tím více, čím méně na to budou připravené.

Známkování může být stresující pokud rodiče trestají za špatné známkování a frustrující pokud je známkování nespravedlivé. Ono je rozdíl známkovat subjektivně při ústním zkoušení podle celkového dojmu a momentální nálady vyučujícího nebo matematicky přesně podle počtu chyb v diktátu nebo v písemce.

Já bych řekl, že pro někoho například manuálně zručného, ale bez vloh pro matematiku a češtinu musí být dost stresující povinně 9 let soutěžit s jinými dětmi v počítání a psaní diktátu a dostávat stále čtverky a pětky. To lze těžko zvládnout s úsměvem a bez starostí, bez ohledu na to, jak to nesou rodiče. Představte si, že by vás někdo každý den nutil soutěžit ve skoku do výšky, když měříte metr čtyřicet a nikdy výš než ostatní nevyskočíte. Každý den znova a znova nesmyslné skákání a vždy prohra. To se na vás nemůže nepodepsat, takovou povinnost budete nenávidět, zkazí vám celé dětství a vaší obranou nejspïš bude zatvrzení se, únik od reality k drogám.. A to vše úplně zbytečně.

Na skolach v USA jsou to tak zv. "snowflakes". Veskere neuspechy, tedy i spatna znamka je povazovana za "mikroagresi" a takto napadeny jedinec se muze uchylit do "safe space", kde mu bude poskytnuta psychologicka pomoc. Vinikem je nespravedliva spolecnost, socialni nerovnost, ci rasova nesnasenlivost. Zbyva jen doufat, ze nekdy zvitezi zdravy rozum.

Nejprve tvrdíte, že život si žádá vnímání černobílé - ano x ne, dobře x špatně, víš x nevíš, umíš x neumíš, a pak vykřikujete, že svět je barevný, ne černobílý. Vy budete trochu demagog, že?

No právě. Život si žádá vnímání ano x ne, ale ve skutečnosti je barevný. Je to rozpor, před kterým stojíme dnes a denně, a musíme ho nějak zvládat.

Když jedu autem po dálnici, nemůžu vnímat krajinu okolo. Naopak - potřebuju jasné a jednoznačné signály, abych dobře dojel. Ale to neznamená, že ta krajina neexistuje. Škola je tu od toho, aby děti naučila ty signály vnímat, rozlišovat, správně zpracovávat a na jejich základě vytvářet správná rozhodnutí. Na víc ve škole bohužel není čas. Známky patří jednoznačně mezi takové signály. Pokud rodiče mají zájem, aby se děti naučily poznávat i ten barevný svět okolo, musí se do toho sami aktivně zapojit a nenechávat to jen na škole. Potom si mohou vyžádat slovní hodnocení.

Demagogické je škatulkovat, jak to děláte Vy.

https://en.wikipedia.org/wiki/Straw_man

Může být známkování žáků pro některé strestující? Ano. Může být slovní hodnocení žáků pro některé stresující? Ano.

Je známkování "vyčítáno" hlavně to, že je stresující? Ani náhodou. Ale hezky jste se s tímto podsunutým argumentem vypořádal...

Známkování vytváří stres, potlačuje žákovo sebevědomí, neumožňuje sebehodnocení, není nasměrováno k vnitřní odměně, zdroj http://www.zstaborska.cz/web/o_skole/koutek_rodicu/soucasne_pristupy_k_hodnoceni_zaku.php

Známkování přináší do prostředí školy stres. zdroj https://www.svobodnaskolachotebor.cz/2017/03/07/proc-chceme-skolu-bez-znamkovani/

Nováčková: Škola vyvolává v dětech stres a ohrožení zdroj https://video.aktualne.cz/dvtv/novackova-skola-vyvolava-v-detech-stres-a-ohrozeni-podcenuji/r~c2dca7f69f4f11e58f750025900fea04/?redirected=1550562733

To jsem dal dohromady během minuty.

Pořád máte pocit, že je to podsunutý argument?