V tom hladu jste jistě nebyla sama. Moje máma v dětství neměla ani na ty obědy, tak prostě nejedla.

Co na to říct, milá Martino, život nebyl pro mnohé lidi jednoduchý.

Něco na tom bude, že Co tě nezabije to tě posílí.

Rozhodně jste vyjímečná.

Paní Bělo, děkuji.

Umíte "Sirtaki"? To mě fascinuje stejně, jako Řecko samo, byť jsem tam byl jednou, vlastně dvakrát:)

https://enders.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=427734

jasně, že umím, naučím a díky, přečtu si

Já to měla naopak. Prakticky jsem žila ze vzduchu. Nejedla jsem. Stačilo mi jabko a kousek chleba. Maminka ze mě byla nešťastná, ale táta jí zakázal mi jídlo nutit. Byl to moudrý doktor, který vždycky říkal, že žádný děcko dobrovolně hlady neumře.

Zuzko, a teď?

Nevnímala jsem zda je někdo bohatý či chudý, když jsem měla hlad, jedla jsem chleba s máslem nebo se sádlem, v lepším případě nějaké buchty či vdolky. Chutnalo mi to, z ovoce pak hlavně jablka či hrušky. Po válce nebylo nic moc, jahody a maliny z lesa buď jen tak, nebo v našlehaném bílku. Když byly houskové knedlíky, klidně jsem je jedla s babiccinymi povidly. Bylo to jídlo tehdy zdravé bez chemie...

...jen podotknu,že moje generace byla vlastně hladová pořád a svačiny svých spolužáků,kteří měli vlivné rodiče jsme přehlíželi už ze zásady,protože jejich rodiče nám vlastně takové zážitky připravili. Větší odměnou(i když jsem měla nedřív vztek) mi bylo,že ředitel školy kam jsem chodila jednou sáhl do Mé lavice a posvačil ten můj chleba s margarínem

Helouši, máš úplnou pradu. Děkuji Ti.

Trochu tomu asi nerozumím: nechtěli Vás přijat na střední školu, ale protože jste měla tou dobou státnice ze psaní na stroji tak jste napsala Husákovi. Chápu to dobře ?

Chápete to správně, státnice jsem udělala ve 12 letech. Jako vážně, bylo to i kvůli Řekům, abych za ně mohla psát žádosti atd., asi to tam doplním.