Stydění se není činnost, ale stav myli, takže čas nezabírá. Jinými slovy, v době, kdy se stydíte, můžete plnohodnotně vykonávat jinou činnost. Takže se klidně dál budu stydět za to, jakého máme prezidenta i premiéra.

* stav mysli

Zdeničko, děkuji

I já děkuji, Dášo!

Hezky jste to napsala - akorát ne všem se to bude líbit. Mně ano.

Děkuji Vám, Pavle. Fakt je, že mně se to taky líbí.

Tak to řeknu jinak:

Stydím se za sebe coby prvek(*) množiny voličů z ČR, která zvolila za prezidenta takovou kreaturu.

Je to už v pořádku?

(*) Sám jsem ho přitom nevolil.

Pokud jste ho nevolil, tak nejste prvkem té množiny.

Taky se za politiky nestydím, ale přiřazuji je k různým zvířátkům, a moc velká škála to není:-)))

Ty bonmoty (na tričku) jsou na efekt, a vůbec nic neřeší. Jen to, že si majitel trička připadá jako hrdina.

Ale jak říká socioložka Šiklová - na stud lidi zapomněli, a proto se někdy (často) chovají jak utržení.

Jéé, Maruško, to je pěkné. Přiřazování ke zvířátkům se mi líbí!

Ten se chtěl nejspíš jenom zviditelnit:)

.......Já bych se styděl za presidenta....Nevím, který prosí Witovskou....nahoď, když neví jak dál v naučené roli, se sluchátky v uchu, kdy vedle studia stojí mikrobus poradců, aby napovídal správné odpovědi. Dovede udělat vrtuli, stáhnou králíka a dál.....už se jen píská a hází kamením, jak jsme říkali za mlada!

to už jsme od vás četli alespoň stokrát.

Zkuste inovovat repertoár.

"Nestydím se za svého prezidenta",

ale často jsem rozpačitá a dost zklamaná, Zdeni.

Ani ja ne. Nikdy jsem k tomu nemel duvod. I kdyz jsem s nekdejsim evangelickym fararem nebo soucasnym pravnikem nikdy nadsen nebyl. Ale zadny nikdy nedelal narodu ostudu.

Zdeni, napsala jsi to moc hezky. Ale řeknu to jinak - prezident plus pár dalších tam nahoře sráží mou hrdost na naši republiku. Vnímáš to podobně?

Já to mám, Jene, trochu jinak. Samozřejmě, že vnímám negativa, že mám své názory na zásadní věci, že se mi něco nelíbí, až mi to skoro dělá starost, ale na druhé straně jsem doslova nadšená, když se něco povede. I kdyby to byla jedna věc proti deseti nepovedeným, já ji uvnitř sebe oslavím a jsem na ni pyšná, ať se jí dopustil kdokoli. Nedávno jsem měla možnost hovořit u kamarádky s její návštěvou přátel z Francie... tedy bylo mi to překládáno. Kromě příjemných věcí došlo i na politiku a vrcholné představitele. Moc se mi líbilo, že ačkoli Francouzi měli vůči svým představitelům velké výhrady a pro současnou rozvášněnou situaci spoustu zásadních argumentů, tak o své vlasti hovořili fakt s hrdostí. A přitom vlastně celou dobu docela nadávali. Ale oni to prostě neberou tak osudově. Politika je politika, politici jsou politici, ale Francie je Francie, na tu jim nikdo nesmí sáhnout.

To mě uklidnilo, že nejsem zase tak velký bláhovec, když si z našich dějin, kultury, sportu, vědy i dalších oblastí vždy vyzobávám osobnosti a události, na které jsem pyšná. A pak vím, že mě žádný politik nemůže znechutit. Stejně každého historie pohltí. Uznej, že jsem tu poslední větu mohla napsat pregnantněji.