Někdy je to těžké, jsou tu dvě blogerky, které na sebemenší nesouhlas odpovídají vodopádem slov, nepodložených tvrzení a následně urážkami. Sám jste s nimi občas diskutoval.

Vyhýbám se jim, ale někdy mně to přece jen nedá.

Jinak známým firmám se vyhýbám, protože diskuse nemá žádný smysl.

Je to stále dokola. Ale tihle mají svoji hračku (vandalizmus v diskusích) a nechtějí si ji nechat vzít. Budou to zkoušet do aleluja.

A pak jsou hrozně překvapeni, když jim někdo oplatí stejnou mincí.

Váhal jsem, zda vstoupit. Ale zkusím. ,,Fenomén" blogů a tzv. diskuzí pod nimi, to vše ve veřejně přístupném prostoru, se velice liší od reality. Přesto se kde kdo na tomto až točí jako na ,,vzorku" reality. Nejde o ,,setkávání ,tváří v tvář", mezi čtyřma očima, či v uzavřené komunitě. A přesto to tak mnozí prezentují, ba až za ,,grunt" vydávají. Proto mé ne tomuto ,,pohledu", neb necítím se tím vinen

Ale já to taky beru s reservou. Jen nějak necítím potřebu se nechat poučovat různýma feministkama a bolševikama, dokonce je to někdy dohromady.

Karma. Oceňuji speciálně ten odstavec o dvojsmyslech a hádankách.

Hádanky a dvojsmysly je specialita určitých kruhů. Velmi nelibě nesou, když se jich člověk zeptá přímo. Nějak pak nemohou najít odpověď.

Ono je to celkem tak, že se nosí dvě věci které spolu dle mne trošku souvisí, hrdinové mají být skromní, kdo má víc sebevědomí je hned označen za pyšného aroganta, a stejně tak čekáme, že se po nějaké kritice kritizovaný postaví na hlavu.Tak komu vyhovuje jakási celková submisivita ať takový je, ale nelze to požadovat po všech.A celkově si myslím, že to má co dělat s desítkami let řízenou výchovou k poslušnosti, která je v nás dost zažitá.

Myslím, že jste to trefil. Skromní podle něčích představ, moc nevyčnívat, nebýt moc úspěšný, protože jak k tomu přijdou ti, co se cítí vedle těch úspěšných ti málo úspěšní, atd.

Také mne neustále baví ti, co mi vykreslují můj nízký charakter a poukazují, že se mám chovat jinak, než ostatní ("jak to můžete napsat jako doktor?").

Stejně jako Ty jsem na hony vzdálen, abych si z napsaných kritik cokoli dělal, prezentuji své názory ve svém blogu a bavím se sledováním obsedantně-kompulsivní neurosou některých jedinců, kterým zvyšuji krevní tlak a puls.

Karma Jene.

No jo, oni mají pocit, že jsou okrasou světa a dávají rady, jak se tou okrasou jeden může stát. Lehce neurotičtí asi budou.

Když jsem sem před třemi roky vstoupila, já, která absolutně nejedu na vlně jakékoliv sítě, nezkušena tedy...nevěřila jsem svým očím. Jak píšu, co mám okamžitě změnit, jak jsem obtížná, jaktože obhajuju cikány, jak neco takového jako já může vúbec učit...ostatně užívám si to doteď. Jaktože místo čárek písu ty své tři strašné tečky...je to míň přepínání a rychlejší ...zkrátka. Nastoupilo na mne komando převážně dam a já dodnes podléhám radám těch, co jsou o deset, pět let mladší než jsem já:))) jako to děvče, co se má co učit...inu měla bych se srovnat. Nesrovnám se, nevím, proč. Kvůli slovu nebo pocitu kohosi na skle? Někoho, kdo mě i podle něj předělanou stejně reálně neobejme, nepomůže, když bude třeba? Je tu madam, která v momentě, kdy na ni hodíte loď, dožaduje se jako dítě...ze neumím odpovědět.:))) tak si říkám, představa, že za monitorem v trenkach na doma budu lidi předělávat ku obrazu svému a kasat se ruku v ruce s tím, že jsem moudřejší než ten, kdo neodpoví na povel... Dotyčná nemohla přežít, ze jsem ji smazala jen tak. Chtelo se mi. Chovala jsem se svobodně a má svoboda mi říkala, že nemám povinnost jí dávat prostor. Využila jsem právo tlačítka a právo nechuti. Když mě smažou jinde...beru to jako právo a smíření trvá půl minuty.:)) dobrou noc...myslím že si užijte, Jane. Hezké písničky dáváte

Jo, jste svobodné děvče, tedy ve smyslu odpovědnosti a nemusíte se chovat podle něčích představ.