Konečně vidím a čtu někoho, kdo má sebevědomí, kdo umí pojmenovat věci tak, jak je cítím. Mám za Vás radost a trochu starost, abyste nebyla smutná. Jednou Vám řeknu nebo napíšu, raději řeknu, proč mi ten Váš článek tak učaroval.

nevím, jestli to je sebevědomí, ale já jsem celkem dost přímej člověk. Taky jsem už čelila žalobě - viz článek StB má pořád dlouhé drápy Naštěstí jsem vyhrála A napište!

dík

Milá Z. Z. tento článek je to nej, co jsem od Vás četla, tedy jeho obsah. A můj syn také maluje. Karma, kdybych mohla dát dvě nebo tři, tak je tam kliknu. Hezký večer. K. K.

milá Katerino, za jedenáct let blogerství jsem napsala většinu článků radostných, ale někdy cítím potřebu napsat i smutně...když zalistujete kousek do mé blogerské minulosti, najdete tam třeba článek František. To je o mém dědečkovi. A moc dík za Vaše slova...

Naprostý souhlas a karma, Zuzko. P.S. máš krásné a šikovné děti

Dášo, vím, že to cítíš stejně...

Zuzko, nechci opakovat co tu je už napsáno

Oto,

Zajímavá shoda jmen. Paní Zajícová, matka Jana Zajíce, měla děti tři...

Vidíte, Aleši...je to strašně smutný tohle...

Zuzi

Honzo,

krásný děti-holka celá maminka

Ale Jakub je mi možná víc podobnej než Terezka

Máš to krásný. A zaslouženě.

Marku, každá máma má krásný děti...jen jde o to, aby pro ně nebrečela...

Krásné potomstvo. Zejména Terezka mamku zapřít nemůže..

Ani Jakub, Otakare