Prostituce není povolání, ale nekalá činnost, která se nedaní, ale POTÍRÁ.

Není to ani "nejstarší řemeslo" jak se často bezduše papouškuje. To, že tu prostituce byla odjakživa a že prostitutky (a prostituti) neplatí daně, není důvod k legalizaci prostituce. To, že daňový únik je to jediné, co některým našim občanům a politikům vadí, to vypovídá o kvalitě naši společnosti ještě více, než prostituce samotná. Nájemní vrazi, výrobci a prodejci drog... také neplatí daně, také se v lidské společnosti vyskytují odjakživa - a přece neuvažujeme o jejich legalizaci.

Lidové označení prostitutky se stalo jednou s nejhanlivějších nadávek - ne náhodou.

Omlouvám se:

... jednou z nejhanlivějších...

Podívejte se na začátek feminismu, kdo bojoval a za co bojoval. V té době bylo běžné že ženy pracovaly. Spousta žen musela uživit rodinu, když se živitel nevrátil z války a nebo se vrátil, ale nebyl práceschopný. Ovšem tyhle ženy feministky neviděly. Viděly jen sebe a sobě rovné. Jaké mají podmínky ženy, které musí tvrdě pracovat v továrnách, nebo ve službě, jaké mají výdělky, jestli mají čas na výchovu dětí a obstarání rodiny to je nezajímalo.

Prostituce je povolání jako každé jiné (pokud tedy lze říct, že všechna ostatní povolání, která na světě existují, jsou jen "jako každé jiné"). Sexualita, jako téměř všechno ostatní, má určitou tržní hodnotu a je tedy předmětem principu výměny nebo transakce. A jako taková se samozřejmě řídí zákonem nabídky a poptávky - můžu pro tebe něco udělat, když uděláš něco ty pro mě.

Pokud vycházíme z předpokladu svobodné společnosti a svobodné volby jedince, je samozřejmě logicky nesmyslné hovořit o nějaké představě "zabránění situace, kdy ženy nebudou zvažovat možnost prostituce". Pokud se považujeme za svobodnou společnost, musíme do toho zahrnout i svobodu uvažovat o prostituci nebo ji přímo vykonávat. Je samozřejmě naivní a utopické domnívat se, že někoho odradíme od možnosti volby o něčem přemýšlet nebo něco konat, aniž bychom mu tuto volbu přímo nezakázali. To je nesmysl. Zabránit někomu nějak smýšlet nebo něco dělat můžeme buď represí nebo nějakým pečlivým vymýváním mozku. Ale ne zachováním svobody a domluvou. Nemůžeme předpokládat, že dosáhneme stavu svobodného společenství mnoha miliónů jedinců, při čemž u všech nějakým způsobem vymýtíme uvažování o něčem, co nebude přímo zakázáno. To se týká jak prostituce, tak bezdomovectví a čehokoli dalšího.

Prostituce má tu smůlu, že je stigamtizována. Je to služba, o kterou zkrátka lidé stojí a je odjakživa žádaná. Někdy dokonce hovoříme o tom, že sex je jednou ze základních životních potřeb. A jestliže sexualitě náleží v žebříčku lidských hodnot jedna z vysokých příček, je pochopitelné, že stejně jako všechny ostatní potřeby i sexualita nalezne v lidské tržní společnosti nějakou svou praktickou realizaci a administrativní formu. Asi nebudeme předpokládat, že zatímco všechny ostatní potřeby a nároky máme zpracovány nějakým řádem a dohodami, od zubařů až po instalatéry, sexualita bude v podstatě existovat jen na úrovni neoficiální poptávky černého trhu nebo ústní dohody.

Jenom ještě dodám, že námitka, že prostitutka je jen jakýsi pouhý sexuální objekt, mi připadá neoprávněná. Neboť pak by si jakýkoli člověk, který pro nás vykonává nějakou službu, řidička autobusu, pošťačka či neurochirurg, mohl stěžovat, že je pro nás jen jakýsi objekt, placený nástroj pro uspokojení našich tužeb. Každá služba by tak musela být pokládána za degradaci člověka na objekt.

Protože jim nejde o postavení žen obecně, ale o získání moci a vlivu. Proto tuto sortu lidí označuju za genderfašofeministky.

A podle čeho poznáte, jestli je někdo genderfašofeministka?

Tvrzení, že téměř všechny ženy živící se prostitucí to dělají z nouze je přehnané a nepravdivé. Prostitutky tvoří širokou skupinu od těch zubožených stvoření na ulici až po luxusní "společnice". Bohužel všechny najdou klienty.

Ženám na okraji vozovky je třeba nabídnout lepší životní alternativu, avšak živobytí z prodeje vlastního těla udělá s většinou z nich něco zásadního a nevratného. U dvacetileté holky je resocializace možná, u čtyřicetileté ženy téměř nemožná.

Bezdomovectví žen se neliší od bezdomovectví mužů. Stydím se za zemi, kde se s velkou slávou jeden den v roce hypermarkety shodnou na tom, že umístí zvláštní koše pro zákazníky, aby chudině nakoupili nějaké potraviny.

Historici nebudou naši dobu soudit podle počtu prodaných luxusních vozů, nýbrž podle toho, jak se společnost uměla postarat o nemocné a slabé. Bohužel v době sobeckého individualismu jsou tito lidé jako neviditelní.